Jan Fingerland: Anglického plnokrevníka vystřídal velbloud
Stará anglická zkušenost praví, že velbloud je kůň navržený na schůzi. Jednání o brexitu jednou vstoupí do dějin jako učebnicový příklad této moudrosti.
Jan Fingerland: Bičování Británie
Poslancům, kteří jsou v britském parlamentu zodpovědní za hlasovací disciplínu svých spolustraníků, se říká whip, bič. Tentokrát se zdá, že bičovali spíše své voliče.
Jinak samozřejmě nelze o moudrosti hovořit. Jakkoli je možné chápat obavy části britských poslanců o irskou pojistku a případné – spíše hypotetické – negativní důsledky tohoto ujednání, hlavní potíž spočívala v něčem zcela jiném.
Titož víře dočasných obyvatelů Westminsteru, že svým hlasováním mohou změnit věci, které změnit nejdou. Například základní parametry vztahů mezi Evropskou unií a odcházející Británií.
Jiná anglická politická poučka, že parlament může všechno, kromě změny muže na ženu a ženy na muže, v tomto případě neplatí. Westminster je jistě suverénem, ale jen na ostrovech – nemůže si vynutit změnu jednání partnera za kanálem.
Překalkulováno
Thomas Kulidakis: Brexit, brestop a brecliff
Britská premiérka se narodila rok a půl po smrti Alberta Einsteina. S velkým vědcem a myslitelem ji ovšem spojuje definice šílenství. Einstein chorobný stav mysli popsal jako opakování stejného postupu s očekáváním jiného výsledku. Přesně to byl pokus Mayové uspět v britském parlamentu s dohodou, kterou zákonodárci už jednou odmítli.
Druhým problémem je skutečnost, že poslanci během úterního hlasování kalkulovali a spekulovali. To, že zvedli ruku proti obnovené, snad i vylepšené dohodě s Evropskou unií, kterou jim Mayová předložila, neznamenalo, že jsou pro odchod Británie z unie, nebo že jsou pro tvrdý brexit, nebo že jsou proti odchodu na základě podobné smlouvy.
Prostě jen propočítávali, jakou strategií, vzhledem k tomu, že se bude hlasovat ještě o dalších možnostech, dosáhnou svého – třeba odchodu premiérky nebo vyvolání předčasných voleb.
Mayovou tím postavili do role jakéhosi psychologa, který musí odhadovat, co se jim honí hlavou. Jinými slovy nepochopili, že Mayová je nyní kormidelníkem lodi, která se kymácí v bouři a potřebuje – v zájmu Británie jako celku – spolupráci, a ne miny na cestě.
Jan Jůn: Kdo z koho, aneb poslední bitva premiérky Mayové o brexit
Nelze se vůbec divit, že britské brexitové vření dostoupilo vrcholu. Podle naprosté většiny expertů je nyní totiž téměř jisté, že premiérka Mayová v úterý prohraje svou poslední bitvu o brexit.
Jednání britských poslanců vychází do třetice z logiky, kterou Jára Cimrman v souvislosti s ukázňováním zlobivých žáků nazval trestání učitele učitelem. Jednají, jako kdyby pohrůžkou poničení britských zájmů měli přimět evropské partnery k dalším ústupkům.
Znalci britských kuloárů občas vyjadřují podiv nad malou informovaností o principech unie, ze které Británie právě odchází. Asi nikdo nečekal, že tyto zalosti budou tak malé.
Nesouhlas s deštěm
Jan Jůn: Vzepře se britská sněmovna premiérce a odloží brexit?
Nedělní prohlášení premiérky Mayové před summitem Evropské unie v Egyptě, že opět odkládá ono slíbené rozhodující hlasování ve sněmovně o svém návrhu brexitové dohody z 27. února na 12. březen, vyvolalo v Británii zcela oprávněnou vlnu rozhořčení.
Poslanci ve Westminsteru se evidentně spoléhají na to, že někdo v Evropě ještě změní názor na podstatné otázky, zejména irskou pojistku. Unii čeká už za týden summit, na kterém by mohlo padnout něco v tom smyslu, že je možné jednat o odkladu brexitu ze strany Evropanů.
Unie ale bude takový ústupek podmiňovat tím, že Britové budou vědět, k čemu tuto lhůtu využijí. Pokud bude pokračovat dosavadní chaos, byl by to ústupek pro obě strany škodlivý. A britští poslanci nevyvolávají naději, že by se na nějakém jednotném postupu shodli, právě naopak.
Na první stránky mnoha novin se dostala Mayová, která po druhém prohraném hlasování o dohodě už jen chraptěla. Ve středu jí čeká další hlasování, tentokrát o možnosti tvrdého brexitu, který poslanci pravděpodobně odmítnou, s logikou člověka, který odmítá, aby mu o dovolené pršelo. Pak je pravděpodobné, že Mayová definitivně oněmí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
