Jako den a noc. Etiopská Tigraj se vzpamatovává z ničivé války. Humanitární krize ale trvá dál
Válka v Tigraji mezi zářím 2020 a listopadem 2022 vyvolala jednu z největších humanitárních krizí současnosti. Kvůli konfliktu mezi etiopskou vládou a tigrajskými povstalci zemřelo podle různých odhadů asi 400 až 800 tisíc lidí, asi 3,5 milionu lidí pak uteklo z domovů.
Čtěte také
Hlad nebo podvýživa zasáhly miliony dalších. Válka skončila podpisem mírové Dohody o ukončení nepřátelství z 2. listopadu 2022.
V konfliktu proti sobě stály Tigrajská lidově osvobozenecká fronta TPLF a proti ní armáda federální vlády premiéra Abiyho Ahmeda. Válce předcházely čistky, ve kterých vláda sesazovala či odstavovala představitele TPLF z významných pozic ve federálních úřadech a armádě.
Tak popisuje Jan Záhořík z Katedry blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni některé z hlavních příčin konfliktu. A také vysvětluje, že ve válce nešlo o separatistické tendence nebo národně-osvobozenecký boj „byť samozřejmě v průběhu války se toto téma začalo vynořovat. A to, že Tigrajci už po těch všech hrůzách té války nemají důvod setrvávat v Etiopii v jednom společenství a bude lepší se odloučit,” dodává Záhořík.
Znásilňování dětí
Válka zdaleka nejvíc zasáhla region Tigraj. Zasáhly do ní ale i armáda sousední Eritrey a také milice z etiopských regionů Afar a Amhara, kam tigrajské jednotky podnikaly výpady a některé oblasti ovládaly dlouhé měsíce. Válku provázely obrovské krutosti.
Čtěte také
„Zprávy o masovém znásilňování žen a dívek včetně malých holčiček, to nebylo nic vymyšleného. Tak to bylo. A je to jen jeden příklad. Zůstala zničená infrastruktura, poničené nemocnice i památky, které mají spirituální význam a hodnotu,” doplňuje. Organizace jako Amnesty International bojující strany obviňovala z páchání zločinů proti lidskosti. Kromě systematického znásilňování žen a útoků na civilisty i kvůli používání hladu, coby vojenské taktiky.
Region s šesti miliony obyvateli byl dva roky odříznutý od zbytku světa: do Tigraje ani ven nemohli lidé, potraviny, základní zboží ani léky. Hlavní podmínkou listopadové Dohody proto bylo kromě odzbrojení tigrajských milic především vpuštění humanitární pomoci do oblasti.
Už se nestřílí, krize ale trvá
Zlepšení situace půl roku po podpisu mírové dohody popisuje Michel Saad z Úřadu OSN pro koordinaci humanitární činnosti (OCHA).
„Když vezmeme, jak to tam vypadá od podpisu Dohody o ukončení nepřátelství loni v listopadu, a srovnáme to se situací loni koncem léta, je to jako noc a den. Asi nejdůležitější je, že od podpisu dohody nebyl hlášený jediný výstřel. To je v různých kontextech cosi nevídaného.“
Čtěte také
Upozorňuje zároveň, že humanitární krize v regionu trvá a mise na pomoc Etiopii je hluboce podfinancovaná. „Loni jsme například potřeby pro celou Etiopii vyčíslili na 3,3 miliardy dolarů, obdrželi jsme ale jen 1,6 miliardy.”
Slova Michela Saada potvrzuje i Neven Crvenković z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR): „Naše mise v Etiopii patří mezi nejméně financované operace na světě. Měli jsme jen polovinu prostředků, které jsme potřebovali. Krize v Etiopii je ale největší na světě a zapomíná se na ni. Na ty, kteří tam potřebují pomoc, se ale zapomenout nesmí.”
Z dvou a třičtvrtě milionu vysídlených lidí ve válkou postižených regionech Tigraj, Amhara a Afar zatím (podle březnových dat) úřad dokázal pomoci s návratem asi 50 tisícům z nich.
Neven Crvenković popisuje, co bezpečnému návratu momentálně nejvíc brání.
„Když vyjdu z dat za uplynulý rok, je to nedostupnost veřejných služeb a základní infrastruktury. Jsou to základní služby: zdravotní péče, vzdělávání – děti poslední dva roky nechodily do škol, protože budovy často sloužily jako útočiště pro vnitřně vysídlené. Poslední dva roky byly zavřené i banky. A pak je tu spojení se světem – telefonické a internetové připojení v podstatě nefungovalo.”
Čtěte také
Co se kromě bezpečnostní situace nejvíc zlepšilo, popisuje Saad: „Elektřina už funguje a pracuje se na obnově hlavní vodovodní sítě. Mobilní sítě a internet znovu fungují – alespoň ve větších centrech – a totéž platí pro bankovnictví.“
„Samozřejmě se to netýká odlehlejších nebo venkovských komunit, ale jde to správným směrem,“ dodává s tím, že se zlepšuje i spojení s okolním světem.
„Od podpisu Dohody, nebo aspoň od začátku roku, se nám otevřelo několik cest do Tigraje: jedna z Afaru, tři z Amhary. Dřív jsme se letecky dostali jen do výhradně speciálními lety hlavního města Tigraje Mekelle. Teď létáme i do Shire. A své lety obnovily i Etiopské aerolinky. Takže teď funguje čtyři pět linkových spojů do Mekelle a dvě do Shire. A to znamená, že obyvatelé Tigraje můžou cestovat do regionu i ven. Můžou se spojit s rodinnými příslušníky, můžou mít odjinud přístup ke svým bankovním účtům, zdravotnické péči, poslat děti na studia do zahraničí. Nic z toho nebylo dva roky možné.“
Jaká je situace vnitřně vysídlených obyvatel válkou postižených regionů Tigraj, Amhara a Afar? Co komplikuje obnovení víc než dva roky přerušené školní výuky? Konflikt mezitím metastázoval i do jiných oblastí a je průvodním jevem krize etiopského politického uspořádání do systému takzvaného etnického federalismu. Jak tento systém funguje a je možná jeho obnova? Odpovědi hledá nejnovější epizoda pořadu Za Obzorem Zdeňka Nováka.
Související
-
Z Etiopie, Poustky i odjinud: Cesty Pavly Jazairiové po světě propojeném změnami klimatu i nadějí
V dubnu vydala Pavla Jazairiová, cestovatelka, dlouholetá rozhlasová redaktorka a spisovatelka, novou knihu Z Etiopie a odjinud.
-
Etiopie je úplně jiná Afrika, jsou v ní úžasná zvířata, překrásné hory i jezera
Cestovatel a fotograf Vladislav T. Jiroušek procestoval v letošním roce Etiopii, africkou zemi, kterou považuje za jednu z nejkrásnějších na světě.
-
Eritrea a Etiopie ukončily dvě dekády nevraživosti
Lídři Etiopie a Eritrey se na společném summitu v eritrejské metropoli Asmaře dohodli na rozřešení patové situace mezi oběma zeměmi...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.