Jak vznikl pravěký jednorožec

Podkladem legend o jednorožcích mohly být kly arktických kytovců narvalů nebo indičtí a jávští nosorožci, kteří mají jen jeden roh umístěný na nose. Nejpravděpodobnějším kandidátem je ale vyhynulý asijský nosorožec Elasmotherium, jehož jediný roh dlouhý až dva metry vyrůstal přímo z prostředku čela. Žil ještě před 50 000 lety, což znamená, že byl současníkem pravěkých lidí, kteří jeho podobiznu zachytili na jeskynních malbách.

Čelní roh elasmotheria byl dlouho obestřen záhadou. Paleontologické nálezy totiž ukazovaly, že všichni jeho příbuzní měli jen více či méně vyvinutý roh na nose. Chyběla tak přechodná forma, která by vysvětlila, jak došlo k přesunu rohu z nosu na čelo. Odpověď nyní přinesl objev téměř kompletní lebky staršího nosorožce druhu Sinotherium lagrelii, který byl známý jen podle zubů a fragmentů lebečních kostí.

Vývoj pravěkých nosorožců - porovnání rekonstrukcí ukazuje postupné zvětšování lebky a posun rohu z oblasti nosu směrem k čelu|foto: Science China Press

Z lebky objevené v Číně je patrné, že tento nosorožec měl dva rohy: dlouhý nosní a kratičký čelní. Nosní roh však nebyl na nose, ale posunul se směrem vzhůru, takže se téměř dotýkal čelního rohu. „Jednorožčí“ roh elasmotheria pak vznikl tím, že oba rohy splynuly v jediný útvar umístěný uprostřed čela. Tato fúze mimo jiné konečně vysvětlila, proč roh elasmotherií obsahuje jakýsi šev, jehož původ si vědci až dosud nedokázali vysvětlit. Nyní je jasné, že šev je pozůstatkem po splynutí rohů, k němuž došlo u jejich předků.

Zdroj: Science China Press