Jak rozumět vládním reformám

V této chvíli nikdo z odborníků nepochybuje, že nějaká změna je potřebná. Důkazem je stav rozpočtu a překvapivá neschopnost úřadů najít recept na čerpání dotací z Evropské unie. Velkým deficitem hrozí zdravotnictví i penzijní systém.

Před volbami ODS slibovala - a do nějaké míry to muselo být upřímně - že sníží daně, že zreformuje zdravotnictví, aby to nikoho nebolelo, že zvýší podporu rodinám, že bude zvyšovat penze rychleji, než dosud, a že předá další pravomoci krajům. Měla to být zásadní reforma, která by zgruntu změnila celou zemi a nastartovala ekonomický růst.

Když v září nastoupili občanští demokraté do vlády, viděli na vlastní oči to, co nechtěli vidět před volbami.

Daně se už snižovaly a sociální dávky zvyšovaly před jejich nástupem. Důkazem byl zadlužený rozpočet, který bylo třeba zachraňovat. Pak ODS společně s lidovci a Zelenými vypracovala návrh reforem, při kterém avizovala, že plní, co se slíbilo. Daně se snižují, navíc budou mít rovnou sazbu a sociální dávky porostou.

Není divu, že vládní úřednici nechtěli zveřejnit text svého návrhu. Ve skutečnosti šlo v první a skoro i v poslední řadě jen o úspory. Daně se zkrátka snižovat nebudou a dávky se spíše sníží. Penzisté se budou muset spokojit s nižším růstem příjmů, než dosud. Změna byrokracie a převod části agendy na kraje se nekoná, protože vláda je ještě příliš nejistá, aby si mohla dovolit nějak dramatický zásah.

Není to skvělý výsledek, nejspíš ale jde skutečně o nutnost. Nakonec tedy vláda učinila obrat a přiznala, že v první řadě jde skutečně o úspory. Chtěla však vypadat přece jen o trochu lépe, a proto slíbila, že očekávané reformy nastanou, jen o rok později. Jako důkaz může upozorňovat na některé dílčí změny, obsažené už při prvním reformním kroku. Například se jistě dočkáme reformy penzí, protože už dnes vláda navrhuje, aby se důchodový věk zvýšil na 65 let.

Přísnost při výplatě sociálních dávek ohlašuje pravidlo, že podporu v nezaměstnanosti nedostane ten, kdo je propuštěn pro hrubé porušení pracovní kázně.

Mají být zavedeny poplatky u lékaře a to znamená, že brzy začne skutečná reforma zdravotnictví.

Mírné poplatky za uhlí a elektřinu jsou zase předchůdcem ekologické daňové reformy. Podpora podnikání přijde. Dnes se snižují podnikatelům daně, příště půjde o sociální odvody. Zlepší se práce státních úřadů, pro začátek se mají snížit stavy o tři procenta ročně.

Takovým výkladem dala vláda najevo přinejmenším dobrou vůli reformovat něco v budoucnu. Současné návrhy jsou také mnohem víc realistické, než nepříliš věrohodné předvolební slohové úkoly. Vláda je totiž konfrontována nejen se stavem rozpočtu, ale se situací ve veřejné správě vůbec. Navrhuje tedy kroky, které jdou prosadit a uvědomuje si i reálné časové možnosti.

Vlastně jde o mnohem sympatičtější ODS než jak se prezentovala před volbami.

Ovšem není jisté, jestli probuzení nepřišlo pozdě, navíc současný vládní výklad reforem vypadá jako vynucená upřímnost. Nedůvěra veřejnosti komplikuje pozici vlády ve sněmovně a sami ministři si tak nemohou být jisti, jestli je podpoří všichni poslanci jejich vlastních stran.

Při takovém pohledu vypadá i druhé kolo reforem málo věrohodně. Bude tu ještě vláda, která by je prosazovala¨?

Možná tedy ministry čeká ještě jedno probuzení a vystřízlivění. I kdyby přežili, nebudou si moci příliš dovolit. Možná bude muset občanům ještě jednou vysvětlovat, že všechno je zase úplně jinak.

Ve skutečnosti by na tom ani nebylo nic špatného. Hlavní překážkou reforem totiž není nedostatek peněz ani nepřízeň sněmovny. Průmyslníci a bankéři průběžně upozorňují, že česká státní správa není schopná do té míry, aby dokázala reformu provést.

Nabízí se tedy úplně jiný směr reformy, který jde navíc prosadit i bez velké účasti parlamentu. K reformě jsou připraveny, jak již bylo řečeno výše, banky a pojišťovny. Vláda jim tedy může část úkolů svěřit.

Například zdravotní pojišťovny chtějí samy stanovit reálné ceny ve zdravotnictví. Člověk nemusí být expert, aby ocenil přechod z prvobytně pospolného společenství zdravotníků k běžným tržním vztahům. Banky a pojišťovny mohou podobně pomoci v penzích.

Ministři se mohou pustit do státní správy. Pomoc i peníze je ochotna za tím účelem dodat Evropská unie. Tímto směrem se už chce pustit vicepremiér Petr Nečas, když si uvědomil, jak složitá je sociální správa. Nezbytná reforma rozpočtu neznamená jen likvidaci schodku, ale úplnou změnu systému, která by zajistila větší efektivitu a průhlednost státních financí. K dispozici je slovenský příklad.

Jinými slovy: není třeba zásadních a velkolepých reforem, ale zřízení demokratického státu na evropské úrovni. Ten není vrchností, která svým sociálním inženýrstvím činí dobro pro občany, ale jednou, byť nejvýznamnější korporací, která průběžně spolupracuje s ostatními institucemi tam, kde jsou víc kompetentní.

Pokud si vláda zachová zdravý rozum, jak předvedla v likvidaci rozpočtového schodku, dotlačí ji realita právě k těmto krokům.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .