Jak na krymské Tatary dopadá Putinova válka na Ukrajině?

Pohled na současnou situaci krymských Tatarů na Krymu přináší v komentáři pro nezávislý ruský server Moscow Times doktorand tatarského původu působící na Varšavské univerzitě Nedim Useinow.

Čtěte také

Ukrajinští Krymští Tataři se s ruskou anexí poloostrova nesmířili. Svým krajanům pomáhají, jak se dá

Krymští Tataři stojí o autonomní život v rámci demokratické Ukrajiny. Jejich naděje na větší nezávislost ale překazila politika Vladimira Putina, který Krym připojil k Rusku. Pokusy o získání nezávislosti ztroskotaly už v minulém století. Stalin krymské Tatary deportoval do Střední Asie poté, co je falešně obvinil z kolaborace s nacisty. Většina z nich se mohla vrátit domů až po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.

Po anexi Krymu začala prokremelská média Tatary označovat za islamisty a desítky lidí odsoudila za obskurní obvinění z terorismu. Za mřížemi je dodnes nejméně 100 krymských politických vězňů.

Tataři povolaní do ruské armády často hledají jakoukoli příležitost, jak se co nejdříve vzdát ukrajinským silám.

Ti, kteří zůstali na svobodě, byli umlčování a zastrašováni. Desítky tisíc Tatarů se proto rozhodly emigrovat, většinou na pevninskou Ukrajinu. Poté co Vladimir Putin letos v únoru zahájil invazi do této země, mnoho Tatarů, kteří na Krymu zůstali, pak dobrovolně vstoupilo do řad ukrajinské armády.

Částečná mobilizace

Všechno ale změnila částečná mobilizace v září, která znovu vedla k masové emigraci tatarských komunit z Krymu. Více než deset tisíc krymsko-tatarských rodin se rozhodlo raději emigrovat do Kazachstánu, Uzbekistánu nebo evropských států, než aby bojovaly proti svým krajanům v řadách mobilizované ruské armády.

Přesto mnoho Tatarů podle Moscow Times Krym opustit nestihlo nebo nemohlo ať už proto, že na to neměli peníze, nebo kvůli byrokratickým komplikacím. Useinow dodává, že přesný počet mobilizovaných krymských Tatarů není znám.

V roce 1944 téměř polovina Tatarů deportovaných z Krymu zemřela hlady nebo v důsledku vyčerpání či nemoci.

Status Tatarů sloužících v ruské armádě, kteří padnou do zajetí ukrajinských sil, je ale podle autora komentáře stále palčivějším problémem. Není totiž jasné, jestli je Kyjev považuje za ruské nebo ukrajinské občany.

Tataři povolaní do ruské armády často hledají jakoukoli příležitost, jak se co nejdříve vzdát ukrajinským silám. To je ale v konfliktu, kterému dominuje dělostřelecká palba z desítek kilometrů, dost obtížné a nebezpečné.

Historie utlačování krymskách Tatarů

Useinow ve svém komentáři pro Moscow Times upozorňuje, že kvůli politice Kremlu budou opět zbytečně umírat možná až stovky krymských Tatarů. Připomíná, že podobné to bylo i v nedávné historii.

V roce 1918 bolševici zlikvidovali Krymskou lidovou republiku. V roce 1938 pak NKVD na Stalinův příkaz popravila desítky významných osobností z řad kulturních a vědeckých elit. Později, opět na Stalinův příkaz, v roce 1944 téměř polovina Tatarů deportovaných z Krymu zemřela hlady nebo v důsledku vyčerpání či nemoci.

Dnešní putinovské Rusko z podobných analogií často vychází hůře než někdejší Sovětský svaz.

S anexí Krymu přišla další vlna útlaku této etnické skupiny. Od roku 2014 Kreml nedovoluje nevládním organizacím pro lidská práva vstup na Krym. To prakticky znemožňuje monitorovat tamní situaci. Ruská lidskoprávní organizace Memorial v minulosti informovala o pronásledování krymských Tatarů a uznala status mnoha uvězněných aktivistů coby politických vězňů.

Duchovní vůdce krymských Tatarů a někdejší sovětský disident Mustafa Džemilev ve svých projevech často přirovnává současné Rusko k Sovětskému svazu. Říká, že dnešní putinovské Rusko z podobných analogií často vychází hůře než někdejší Sovětský svaz.

Čtěte také

Putin je povoláním car, hodností major KGB a povahou „temný podvodník“, který věří na duchy

Džemilev také připomíná, že demokratičtí aktivisté byli v 70. a 80. letech vězněni. Zároveň ale nebyli unášeni a nezmizeli beze stopy, jako se to stalo v roce 2015 jednomu z členů neformálního parlamentu krymských Tatarů Ervinu Ibragimovovi.

Sovětské represe se tehdy samozřejmě vztahovaly i na inteligenci, ale autor článku poznamenává, že někteří v uvozovkách nedotknutelní, jako například Andrej Sacharov, zůstali. V Putinově Rusku je jediným skutečně nedotknutelným sám prezident, uzavírá svůj komentář pro server Moscow Times Nedim Useinow.

Výběr z komentářů, analýz a reportáží zahraničních médií pro vás připravil Ondřej Čížek.