Jak Mars přišel o atmosféru

Tato data vznikla analýzou vzorků marťanských plynů i hornin pomocí tří různých metod a přístrojů, které se nacházejí na palubě roveru Curiosity. Ve vzorcích měřily palubní přístroje přesné kvantitativní obsahy různých plynů, například poměrné zastoupení různě těžkých izotopů argonu, vodíku, dusíku, kyslíku a uhlíku. (Izotop je stejný chemický prvek se stejným počtem protonů, který má v jádře rozdílný počet neutronů). Výsledky analýz vědci z NASA zveřejnili v rámci dvou studií, které vyšly v časopisu Science.

Vědci např. obdrželi přesná data o poměru izotopů uhlíku a kyslíku obsažených v oxidu uhelnatém a oxidu uhličitém ve vzorcích atmosféry a stejný údaj i o poměru izotopů argonu. Ve všech případech přístroj naměřil větší obsah těžšího izotopu daného prvku, než který odpovídá normálnímu stavu neporušené planetární atmosféry, pokud byla v historii v rovnováze. Normální podmínky v tomto smyslu pozorujeme např. na Zemi, ale i jinde ve sluneční soustavě. Vědci zmíněná data interpretovali tak, že Mars musel nárazově přijít o většinu své atmosféry a dokonce i o většinu svého kyslíku. To se nedá vysvětlit jinak než nárazem poměrně velkého tělesa do Marsu zhruba před čtyřmi miliardami let, nebo pomocí současné masivní exploze vulkánů na většině planety v téže době.

Deficit lehkých plynných izotopů napovídá, že ztráta atmosféry se odehrála ve velkých výškách, kde se lehčích izotopů vyskytuje více. Mars měl na kyslík bohatou atmosféru podle všeho o miliardu let dříve než Země. Důkazem o hustší atmosféře v historii Marsu se jeví být i staré stopy tekoucí vody na povrchu Marsu. Voda by se totiž při současném nízkém tlaku nemohla udržet a vypařila by se. Podle některých teorií mohl dokonce třetinu Marsu kdysi pokrývat oceán.

Zdroje: SciTechDaily, Science Magazine, Guardian, PhysOrg (oceán)