Jak Havlovo Československo zachraňovalo stovky volyňských děti ohrožených havárií v Černobylu

„Všichni se báli, jak to dopadne, protože se o ně vláda vůbec nestarala,“ vzpomíná na dobu před 30 lety jeden z českých krajanů z Ukrajiny Alexandr Drbal. Sám do Česka přesídlil v roce 1996 ze Lvova. 

Čtěte také

Po Černobylu se nenarodilo 400 chlapečků, říká novinář Vašků. Následky havárie mapuje už léta

O pomoc čeští krajané na Volyni požádali prezidenta Václava Havla při jeho cestě do Moskvy v roce 1990. Na cestě ho doprovázel tehdejší poslanec za Křesťanskou demokratickou stranu Miroslav Tyl. 

„Po havárii černobylského reaktoru v roce 1986 zemřelo enormní množství dětí a rozšířil se počet onemocnění rakovinou,“ řekl tehdy Tyl. Krajané se proto v tísni obrátili na prezidenta Havla s prosbou o repatriaci zpět do Česka. Od října 1990 do září 1991 bylo na Ukrajinu letecky i pozemní cestou přepraveno několik set tun potravinové pomoci. Asi 800 dětí pak strávilo v několika turnusech ozdravný pobyt v tehdejším Československu.

Přijely stovky dětí 

První skupina asi 300 krajanských dětí z Volyně přijela na tříměsíční pobyt do Česka už v létě 1990. V roce 1991 následovaly další pobyty v ozdravovnách a letních táborech v těch u nás klimaticky nejčistších oblastech.

Děti tu nejen byly na čistém vzduchu, ale učily se češtinu. Školy, podniky, církve i další organizace pro ně připravovaly výlety, cesty za památkami i kulturní programy, které jim měly usnadnit jejich adaptaci v Československu. 

Humanitární pracovnice Věra Doušová z pověření ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj, zatím na Ukrajině připravovala přesídlení celých krajanských rodin. V Česku pro ně byly připraveny byty i pracovní příležitosti. Při přesídlení se samozřejmě také počítalo se školami pro krajanské děti. 

Pak i celé rodiny krajanů

V roce 1991 se ze Žitomyru přestěhovala Marie Cimbrovičová se dvěma dětmi. Její dcera přitom chodila už do 8. třídy a syn do první. Oba při příjezdu do Čech mluvili česky, písemná forma češtiny jim však přece jen dělala trochu problémy. Přesto dcerka dokončila základní školu s vyznamenáním. 

Čtěte také

Volyňští Češi po válce na Volyni

Českým krajanům, kteří přesídlili z Volyně, místní lidé někdy pohrdavě říkali Rusáci. Podle Věry Doušové to bylo hlavně proto, že se nastěhovali do bytů, které krátce předtím uvolnili důstojníci Sovětské armády. Marie Cimbrovičová však vzpomíná, že si její děti nakonec svým chováním i výborným prospěchem dokázaly získat respekt i u svých spolužáků.  

Dnes nelituje, že se přestěhovala do Čech. V Žitomyru se sice její rodina neměla nijak špatně, v Česku se ale zbavila věčných obav z následků Černobylu. „Černobyl nás psychicky ubíjel. Pořád jsme kontrolovali jídlo. A pořád jsme měli strach,“ zdůraznila Marie Cimbrovičová. Přestěhování do Čech pro ni tak bylo vysvobozením.

Poslechněte si celý díl série 30 let poté Mileny Štráfeldové.