Jak blízko mají lidoopi k lidské řeči?

Gorila Koko

Řada lidoopů se naučila v zajetí používat znakovou řeč pro neslyšící. Vedle toho si ale nepozorovaně osvojili také elementární dovednosti potřebné ke zvládnutí mluvy.

Psycholog Marcus Perlman se v roce 2010 pohroužil do studia videonahrávek, které za čtyřicet let nashromáždila Penny Pattersonová a Ron Cohn, když učili gorilu Koko komunikovat znakovou řečí. Soustředil se hlavně na posunky. Postupem času si ale všiml, že Koko vydává i zvuky. Její hlasové projevy byly jednoduché a nenápadné, ale Perlman si uvědomil, že u goril, které nežily v tak těsném kontaktu s lidmi, nikdy nikdo nic podobného nepozoroval.

Vědci považovali mluvenou řeč za ryze lidský vynález. Lidoopi sice dokážou vyluzovat různé zvuky, ale ty vznikají reflexně a nikoli jako výsledek cílené snahy o modulaci zvuku. Podle stávajících teorií nejsou orangutani, gorily nebo šimpanzi schopni kontrolovat zvuky, které vyluzují, a dokonce ani cíleně měnit dýchání.

„Podle těchto teorií nedokážou lidoopi nic, co by se byť jen vzdáleně podobalo řeči,“ vysvětluje Marcus Perlman působí na University of Wisconsin-Madison. „Proto převládá názor, že lidská řeč se vyvinula až poté, co se naši předchůdci evolučně oddělili od společného předka, jehož sdílíme se šimpanzi.“

Perlman spolu s Nathanielem Clarkem z University of California v Santa Cruz shrnul výsledky analýz videozáznamů s gorilou Koko do studie, která nedávno vyšla na ve vědeckém časopise Animal Cognition. Vědci si například všimli, že gorila žadonila o pamlsek tak, že si foukala do hrsti. Koko také dýchala na skleničky, než se pustila do jejich leštění utěrkou, smrkala do kapesníku a dokonce hrála na dechové nástroje. K jejím mistrovským kouskům patřila imitace telefonování, kdy svírala sluchátko mezi uchem a ramenem a bez slov napodobovala lidskou řeč.

„Nevydávala při tom hezké, periodické zvuky, tak jako když my mluvíme. Ale ovládala svůj hrtan natolik, že kontrolovaně vyluzovala chrochtavé zvuky,“ vysvětluje Marcus Perlman.
Gorila uměla na požádání zakašlat. Ani to nevypadá ve srovnání s lidskou řečí jako výjimečný výkon, ale přeci jen to dokazuje, že lidoop ovládá hrtan.

Všechna tato zvláštní chování byla naučená a vznikla v zajetí, do kterého se Koko dostala, když jí bylo asi půl roku. Zřejmě nemá větší „talent na řeč“ než jiné gorily. Za to, co umí, vděčí prostředí, v kterém vyrostla. Pokud by zůstala v přírodě, nikdy by se asi o nic podobného nepokoušela.

Studie Marcuse Perlmana a Nathaniela Clarka dokládá, že předpoklady pro vznik lidské řeči mají mnohem hlubší kořeny, než jsme předpokládali. Nezískali je jako první naši předci, kteří se již evolučně oddělili od vývojové větve vedoucí k šimpanzům. Poprvé mohli být těmito jednoduchými předpoklady pro vývoj řeči obdařeni živočišní předci, které sdílíme s gorilami. To žili už před 10 miliony roků.

Zdroj: Animal Cognition