Izolované Kapverdy jsou premiantem Afriky. Prosperují i bez nerostného bohatství
Ostrovní stát Kapverdy v Atlantském oceánu se řadí mezi hospodářsky nejvyspělejší země Afriky, a to přesto, že nedisponuje téměř žádným nerostným bohatstvím.
Dokazuje to, jak důležité je dobré vládní vedení, poznamenává švýcarský list Neue Zürcher Zeitung.
Noviny připomínají, že za příklad vzorové africké země se často uvádí Botswana. Vnitrozemskému státu v jižní Africe se podařilo využít své přírodní bohatství ve formě diamantů, a surovina se pro něj na rozdíl od mnoha jiných zemí nestala prokletím. Botswana je demokracií s nízkým podílem korupce, navíc investuje s rozumem.
Migranti z Mali se vydávají na cestu do Evropy i kvůli západním firmám
Od chvíle, kdy se zastavila doprava na železniční trati z Bamaka do Dakaru, dochází na západě afrického státu Mali k ekonomickému útlumu. Pro mladé lidi, kteří přišli o jakoukoliv možnost výdělku, je to signál, že je čas vydat se na cestu do Evropy, uvádí v reportáži z místa francouzský list Le Monde.
Ani ona se ale nevymanila ze závislosti právě na diamantech a nepodařilo se jí diverzifikovat hospodářství. Zůstává tak odkázaná pouze na prodej vlastních zdrojů. Existuje ale jiná africká země, jež představuje pozitivní příklad dobrého hospodaření, přitom se o ní příliš nemluví. Jsou to Kapverdy, skupina ostrovů ležících v Atlantiku asi 500 kilometrů západně od Senegalu.
Skály a písek
Důvodem hospodářského úspěchu a blahobytu Kapverdské republiky, která nevlastní žádné nerostné bohatství, je podle švýcarského deníku rozumná politika tamní vlády. Souostroví má přitom kvůli své poloze řadu nevýhod. Devět z obydlených ostrovů je izolovaných, pouze zbývající desátý je dosažitelný letecky. Ideální není ani lodní spojení se Senegalem.
Za izolaci může také jazyk. Na Kapverdách se mluví převážně kreolštinou, které jinde rozumí jen málokdo. A s portugalštinou, další rozšířenou řečí na ostrovech, lidé nepochodí v pevninské Africe. Problematické jsou také rozdíly kulturní. Kapverdská republika je křesťanská, zatímco Senegal muslimský.
Navíc na většině Kapverdských ostrovů není možné hospodařit, protože je tvoří hlavně skaliska a písek. Na některých se zase nacházejí vulkány, jež jsou časovanou bombou, která v průběhu staletí opakovaně pohřbila mnoho vesnic. A možnosti zemědělců limituje i sucho.
Afrika se musí postavit na vlastní nohy a naučit se říkat Číně ne
Na v pořadí sedmém summitu o čínsko-africké spolupráci, který proběhl minulý týden v Pekingu, přislíbil čínský prezident Si Ťin-pching nejvyšším představitelům afrických zemí, že Čína navýší rozvojovou pomoc Africe o 60 miliard dolarů, uvádí na svých stránkách agentura Reuters.
Za unikátní je možné považovat pěstování vinné révy na ostrově Fogo. Tamní víno je sice dobré, ale větší produkce je kvůli malé rozloze nemožná. A dokonce ani s rybolovem to není snadné, protože na skalnatém pobřeží není místo na kotviště člunů.
Přes všechny zmíněné nevýhody jsou ale Kapverdy vedle Botswany jedinou zemí subsaharské Afriky, které se podařilo vymanit se ze skupiny chudých států. Výše příjmů na hlavu v ostrovní republice v současnosti dosahuje 6700 amerických dolarů, což ji řadí mezi země se středními příjmy.
Černé svědomí
Neue Zürcher Zeitung se domnívá, že by Kapverdám náleželo členství spíše v Evropské unii než v Hospodářském společenství západoafrických států. Sdružení známé pod zkratkou ECOWAS se navíc k souostroví často staví odměřeně.
Loni se Kapverdy měly podle abecedně rotujícího principu stát předsedající zemí tohoto společenství. ECOWAS ale jednoduše Kapverdskou republiku přeskočil. Mnozí členové by navíc ostrovní stát ze společenství nejraději vyšachovaly, protože jim připomíná vlastní selhání, myslí si švýcarský list.
Kapverdy za svou dobrou hospodářskou kondici vděčí především zahraničním turistům a penězům, které domů posílají kapverdští emigranti. Příjmy ale stát očividně dobře investuje. Čtvrtina rozpočtu putuje do školství, což je mnohem více než v jiných afrických zemích. A jak se zdá, vyplácí se to.
Zadlužené Africe hrozí velká finanční krize. Na vině je levná ropa i západní investoři
Třináct let poté, co se země ze skupiny G7 a Rusko dohodly na odpuštění dluhů nejchudším africkým státům, ohrožuje černý kontinent další finanční krize. „Může za to špatné vedení tamních vlád, nepříliš dobré hospodaření s nerostnými surovinami, ale také lačnost západních investorů po ziscích,“ vysvětluje švýcarský list Neue Zürcher Zeitung.
Devět z deseti dětí na Kapverdách chodí do školy, poměr mezi chlapci a děvčaty je vyrovnaný. Také do oblasti zdravotnictví proudí více peněz než ve zbytku černého kontinentu. Dětská úmrtnost je nízká, drží se okolo dvou procent. Třeba v Angole, tolik bohaté na nerostné suroviny, přitom atakuje sedmiprocentní hranici. Počet nakažených virem HIV pak na Kapverdských ostrovech nepřekračuje jedno procento.
Pomohla k tomu kampaň, jež jako prevenci propaguje používání kondomů. Jejich spotřeba se díky tomu během několika let zdvojnásobila. Co se věku dožití týče, průměrný Kapverďan se ze života těší 72 let. Zato v Senegalu je průměrná délka dožití pouhých 62 let, v Angole ještě dokonce o dva roky méně.
Důkaz, že to jde
Odlišnosti Kapverd od zbytku Afriky si návštěvník všimne okamžitě. Na rozdíl od většiny afrických sídel se mohou ta dvě největší kapverdská – Praia a Mindelo – chlubit městským dojmem a moderním společenským životem, a to i přes svou malou rozlohu. Atmosféře přispívá také nepřítomnost etnických a náboženských rozdílů, jenž jsou pro zbytek černého kontinentu tak typické.
Rozlišování mezi bílými a černými obyvateli, které stále ovlivňuje myšlení v mnoha jiných částech Afriky, na Kapverdách nahrazují pouhé nuance. Tento fakt se zračí třeba v postoji Kapverďanů k bývalé koloniální mocnosti – v tomto případě konkrétně k Portugalsku – který je uvolněnější než podobný sentiment kdekoli jinde.
Čína sází na obnovitelné zdroje. Špinavý uhelný průmysl přesouvá do Afriky
Čína v současnosti mění své zdroje energie ve snaze zvrátit desítky let trvající znečišťování životního prostředí. Jenže příklon k obnovitelným zdrojům má jeden háček: Co bude s pracovními místy a odvětvími, které v novém systému nemají budoucnost?
Jak odlišnost vznikla, popsal švýcarskému listu jeden z místních obyvatel. Připomíná, že když v Portugalsku v 70. letech padla diktatura Antónia Salazara, evropská země odevzdala veškeré své kolonie ve stejný čas. Výsledkem je stav, kdy je současné Portugalsko spojené s bývalými koloniemi mnohem méně, než je tomu například u Francie.
Historické předpoklady pro nabytí takového postoje přitom nebyli nikterak výhodné. Žádná jiná africká země nebyla kolonizovaná tak dlouho jako Kapverdy. Když Portugalsko v 15. století ostrovy v Atlantiku objevilo, byly liduprázdné. Později nicméně Kapverdy sehrály důležitou roli v zaoceánském obchodu s otroky.
Po získání nezávislosti v roce 1975 přišel další autoritářský režim, tentokrát budovaný místními komunisty. Teprve v roce 1991 Kapverďané zamířili k prvním svobodným volbám.
Přesto je Kapverdská republika považovaná za nejdemokratičtější stát afrického kontinentu. Dokazuje to, že země nemusí být odsouzena k věčné bídě, přestože je izolovaná od pevniny, prošla si dlouhým obdobím podřízenosti vůči kolonialistům a ani nedisponuje nerostnými zdroji. Pokud ale má péči dobře fungující vlády, může relativně rychle prosperovat, dodává deník Neue Zürcher Zeitung.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
