Čína sází na obnovitelné zdroje. Špinavý uhelný průmysl přesouvá do Afriky
Čína v současnosti mění své zdroje energie ve snaze zvrátit desítky let trvající znečišťování životního prostředí. Jenže příklon k obnovitelným zdrojům má jeden háček: Co bude s pracovními místy a odvětvími, které v novém systému nemají budoucnost?
Tuto otázku si klade server Quartz.
Čína odpověď nalezla: Bude je exportovat! Několik afrických zemí přijalo čínský otrávený pohár dotovaného vývoje v podobě výstavby zastaralých a špinavých uhelných elektráren. Jednou z těchto zemí je i Keňa.
Tamější pobřeží je lákadlem pro rybáře i turisty, v místě roste ekonomický potenciál i populace. Jenže Amu Coal, konsorcium keňsko-čínských energetických a investičních firem, se chystá postavit novou uhelnou elektrárnu v lokalitě, která je zatím nenarušená průmyslovým rozvojem, tedy na pobřeží asi 20 kilometrů od města Lamu.
Plánovaná elektrárna by se stala jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí v Keni. Všechna rizika elektrárny má popisovat studie, která posuzuje vliv stavby na životní prostředí a její sociální dopady, kterou si zadaly keňské úřady. Studie ale neobsahuje, respektive zkresluje, tři základní problémy, přičemž každý z nich by vystačil na odstoupení od výstavby. I tak ale opozice proti elektrárně postupně sílí.
Zdvojnásobené emise
První problém představuje toxické znečištění. Škodlivé látky se uvolňují do atmosféry, vracejí na zem v podobě deště, pronikají do podzemních a mořských vod a odtud putují dál do rostlin, zvířat a lidí, jenže studie tyto látky téměř nezmiňuje. Nikde v ní nenajdeme jejich odhadované množství nebo způsob, jak je redukovat. A uhlí, které se bude dovážet ke spalování z jihu Afriky, obsahuje velké množství toxinů, píše server Quartz.
A co s množstvím odpadu, které po spalování zbyde? Jedná se o hmotu, která by se vešla na území o rozloze několika kilometrů čtverečních. Ale jak s tímto materiálem naložit se ve studii nedočteme. Druhým problémem jsou globální emise oxidu uhličitého.
Keňská vláda se zavázala Pařížskou dohodou snížit emise do roku 2030 o 30 procent. Podle studie jsou emise z plánované elektrárny v globálním měřítku zanedbatelné, jenže zároveň zamlčuje, že emise samotné Keni tím vzrostou dvojnásobně. A to v situaci, kdy vláda na druhé straně do jejich snížení investuje např. výstavbou větrných a solárních elektráren.
Podmořský odpad
Třetím důvodem je přízrak kombinující jak nebezpečí toxinů, tak klimatické změny. V důsledku proměny klimatu se očekává stoupání hladiny moří, a to podle odhadů o půl až jeden metr do konce století, pravděpodobně to ale bude i víc.
Hromady toxického odpadu z elektrárny se budou skladovat na plochém pobřeží Keni, a navíc na písku. Dno úložiště má být asi tři metry pod hladinou moře. Skládka toxického odpadu by tedy měla vzniknout na jedné z nejzranitelnějších částí keňského pobřeží.
Studie místo toho uvádí, že „oblast je vzdálená“ od sídel, a proto znečištění zasáhne jen malý počet lidí. Jenže toto tvrzení je postavené na chybné logice, že znečišťovat oblasti divoké přírody je v pořádku, uzavírá server Quartz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
