Zadlužené Africe hrozí velká finanční krize. Na vině je levná ropa i západní investoři

Když nigerijský prezident Muhammadu Buhari před několika týdny v parlamentu představil rekordně vysoký státní rozpočet Nigérie pro letošní rok, vysloužil si velký potlesk. Jeho vláda prý učiní všechny potřebné kroky k tomu, aby země na pobřeží Guinejského zálivu mohla znovu vzkvétat. V projevu Buhari zmínil stavbu nových silnic, nemocnic, elektráren a tvorbu nových pracovních míst.

Na jeden z výdajů však nigerijská hlava státu zapomněla. Jsou to dluhy země, které ve srovnání s předchozím rokem vzrostly asi o 20 procent. Čtvrtina vládních výdajů Nigérie v letošním roce padne na splácení dluhů věřitelům. Dalších asi pět miliard amerických dolarů půjde na krytí úroků. To je dvakrát více než v roce 2015 a třicetkrát více, než činí rozpočet nigerijského rezortu zdravotnictví.

A protože vláda v Abuji téměř patnáctiprocentní schodek rozpočtu kryje dalšími půjčkami, je pravděpodobné, že nepříliš uspokojivý stav nigerijských financí se bude jen zhoršovat. Navíc už v roce 2019 by mohl největší africký producent ropy vynakládat na krytí úroků z půjček více peněz, než prodejem černého zlata vydělá, upozorňuje Neue Zürcher Zeitung.

Nicméně co se dluhů týče, není Nigérie mezi africkými zeměmi výjimkou. Zdá se proto, že kontinent směřuje k nové finanční krizi. Ve více než polovině ze 49 zemí ležících jižně od Sahary loni rapidně vzrostlo státní zadlužení. Průměrně již dluh přesahuje 50 procent jejich HDP.

Afrika není Evropa

Takové údaje v porovnání s hospodařením evropských států nejsou alarmující, nicméně je třeba dodat, že srovnání se starým kontinentem jen na základě čísel není směrodatné, myslí si švýcarský list. Co se totiž týká úrokových sazeb, ty jsou v Africe nesrovnatelně vyšší než v Evropě. Za posledních pět let se výdaje na platby úroků v některých afrických zemích zdvojnásobily. A v některých, například v Mosambiku a Kongu, jsou tak vysoké, že státům kvůli nim hrozí bankrot.

Podle údajů Mezinárodního měnového fondu (MMF) je už na začátku letošního roku vážně zadluženo šest afrických států – tedy dvojnásobek oproti loňsku. Dalších asi deset zemí se k takovému stavu přibližuje. Dluhy ohrožují také hospodářsky relativně rozvinuté státy. Ratingové agentury nedávno snížily hodnocení bonity Nigérii, Jihoafrické republice, Angole a Etiopii.

Tanzanie; život obyčejných Afričanů probíhá v podobných hliněných chýších|foto: CC0 Public domain

Následky dluhového zatížení navíc lidé v některých zemích pociťují už dnes. Peníze na splácení úvěrů se totiž musí ušetřit někde jinde.

Vlády proto pozastavují investice na výstavbu infrastruktury, do vzdělání či zdravotnictví nebo krátí investice na oživení hospodářství. Přitom je nesporné, jak důležité tyto oblasti jsou. V Africe dnes stále žijí dvě třetiny populace bez připojení k elektřině a více než 300 milionů obyvatel je bez přístupu k pitné vodě, vypočítává Neue Zürcher Zeitung.

A připouští, že pro mnohé mohou takové údaje znít překvapivě. Nepoukazovali snad ještě nedávno ekonomové na rekordní hospodářský růst afrických zemí? Nemluvilo se o černém kontinentu jako o probouzejícím se obrovi? A nejde teď v Africe o tytéž státy, které naposledy roku 2005 profitovaly z odpuštění dluhů?

Vina na obou stranách

Příčiny opakujících se finančních krizí na horkém kontinentu můžeme podle curyšského deníku hledat již na počátku 90. let. Už tehdy byly africké státy vysoce zadlužené. Čtvrtina rozpočtových výdajů musela pokrýt výdaje na platby úroků. Mluvilo se o ztraceném desetiletí. V letech 1996, 1999 a 2005 se skupina zemí G7 rozhodla dluhy Africe do značné míry odpustit, z čehož kontinent výrazně profitoval.

V současnosti – jednu dekádu po posledním oddlužení – však Africe hrozí návrat do starých kolejí. Jak k takové situaci mohlo ale dojít? Autor článku vinu vidí jak na straně dlužníků, tak na straně věřitelů.

Ropný tanker|foto: CC0 Public domain

Jak píše, odpuštění dluhů v roce 2005 bylo pro mnohé africké státy jistým odlehčením. Mnohým vládám se zároveň otevřel přístup k mezinárodním kapitálovým trhům. Zatímco předtím půjčky zemím nabízely převážně Mezinárodní měnový fond a bohaté státy, a to za přesně stanovených podmínek, od roku 2005 se do Afriky hrnou soukromí investoři s úroky mnohem vyššími. Za cenu vyššího úrokového zatížení ale mohou země s penězi nakládat podle vlastního uvážení.

Taková nabídka byla lákavá, a následně i hojně využívaná. Počínaje rokem 2007 se postupně u soukromých věřitelů zadlužilo 16 afrických států celkovou částkou 35 miliard dolarů. Získávat úvěry nebylo ničím složitým především pro země bohaté na nerostné suroviny, jejichž vysoké ceny zajistily dostatečný přísun peněz. Splácení půjček se tak zdálo být pouhou formalitou, která se navíc v době rozkvětu zdála být zvládnutelná.

Tikající bomba

Když pak ale v roce 2014 ceny nerostných surovin prudce poklesly, peníze na splátky došly. Těžkou ránu utržily především státy vyvážející ropu jako Nigérie, Angola a Ghana. Pokles cen suroviny vedl k tomu, že příjmy státních kas se snížily až o polovinu. A o to více se pak projevilo zatížení rozpočtů splácením půjček.

Mnozí odborníci tak situaci na černém kontinentu považují za tikající nálož, protože zadlužené země své úvěry budou muset v příštích letech umořit. Švýcarské noviny si rovněž kladou otázku, jak je možné, že zahraniční investoři africkým zemím na základě zkušeností z minulých období prostředky půjčili.

V důsledku finanční krize na přelomu let 2007 a 2008 poklesly výnosy z investování v průmyslových zemích a Asii. Aby obchodníci své marže udrželi, začali hledat alternativy. Objem peněz na trzích zajistily intervence západních centrálních bank a půjčky africkým zemím se staly hitem.

Hospodářská a politická stabilita té a té země v rozhodování, komu půjčit, nehrála žádnou roli. Půjčování peněz do Afriky navíc podpořil náhlý optimismus na počátku 21. století. Všichni byli zajedno v tom, že kontinent zažívá hospodářský boom.

Špatně investované peníze

Přestože už je příští krize vidět na obzoru, na zmiňovaném optimismu a lačnění po ziscích se nic nezměnilo, myslí si Neue Zürcher Zeitung. Počet poskytnutých úvěrů sice lehce poklesl, ale hlad po investicích neutichl. Například v listopadu Nigérie obdržela půjčku ve výši tří miliard dolarů. Podle vyjádření tamní vlády přitom země dostala od investorů nabídky v hodnotě až jedenácti miliard dolarů.

Švýcarský deník tvrdí, že pokud se výrazně nezvednou ceny nerostných surovin, je řešení krize z krátkodobého hlediska v nedohlednu. Proto se nabízí výlučně řešení dlouhodobé, které spočívá ve vytvoření rozumného investičního režimu. Ten by měl zahrnout možná rizika a zohlednit případné vedlejší škody vzniklé na základě poskytování úvěrů africkým státům.

Výzva investorům, aby půjčování peněz dobrovolně zvážili, dostačující zřejmě nebude. Podle listu je spíše nutné vytvořit závazná pravidla pro půjčky a důkladně promyslet, jak na mezinárodní úrovni postupovat v případě insolvence států.

Hlavní úkol však prý mají samy africké země. Mnohé z nich v minulosti propásly šanci dobře zúročit příjmy ze svého nerostného bohatství investováním tak, aby z toho jejich veřejné finance dodnes profitovaly. Navíc většina států v Africe sází pouze na příjmy z vývozu. Investice do služeb, zpracovatelského průmyslu a vzdělání jsou v mnohých zemích nízké, kritizuje švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung.