Ivan Štern: Pouliční bitky v Sasku. Jde o známku vyhasínání demokracie?
Když nedávno nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman psal pro list New York Times úvahu o vyhasínání demokracie ve střední Evropě, mínil tím hlavně Polsko a Maďarsko.
Použil v této souvislosti pojem „illiberalismus“, neboli úbytek svobody. Vzpomněl si na bonmot jednoho jistého známého z doby před 30 lety, hned po pádu komunismu. Zněl: „A nyní, když se střední Evropa osvobodila od komunismu, může se vrátit na svoji původní cestu, na cestu fašismu.“ Tehdy se tomu oba zasmáli. Dnes mu z toho běhá mráz po zádech. Mně taky.
Petr Holub: Strach přichází z Krušných hor
Nemůže ani překvapit, že události v Chemnitz, dvousettisícovém městě na druhé straně Krušných hor, vzbudily takový ohlas v Česku i dalších zemích Visegrádské čtyřky.
Výrok totiž rozhodně nelze omezit jen na Maďarsko anebo Polsko. Platí i pro nás. Máme také bohatou fašistickou tradici. Úspěšně na ni dnes navazujeme. Platí to i pro sousední východní Německo. Pro nové spolkové země.
Ne proto, že jsme svědky nedaleko mohutného pomníku Marxovy hlavy pouličních bitek mezi neonacisty a policií v Saské Kamenici, neboli v Chemnitz, vyvolaných vraždou jednoho z Němců. Údajně ji spáchali Syřan s Iráčanem. To je jen špička ledovce.
Zatímco západní Německo pod přísnou kuratelou Britů a Američanů důsledně denacifikovalo. Dokonce tak, že se německý stát choval v jistých okamžicích vůči nedávným neblahým dějinám otevřeněji než celá německá společnost. O holocaustu se děti poprvé dovídaly ve školách, a ne doma. Komunistické Německo, bývalá NDR, si nacisticko-fašistickou tradici, sice na zapřenou, dál pěstovalo.
Demokracie, luxus jen pro bohaté?
Politická policie STASI přičinlivě pronásledovala nezávislé mírové iniciativy, sdružující se kolem reformovaných církví, ač se všechny odvolávaly na úředně stvrzovanou mírovou politiku vládnoucí ideologie. Za to shovívavě přihlížela počinům vlastenčících neonacistů v Sasku a v Meklenbursku, ač vládnoucí ideologie se prohlašovala za přísně protinacistickou.
Robert Schuster: AfD sklízí na východě Německa, co zaseli jiní
V uplynulých dnech se pozornost nejenom německé, ale i celoevropské veřejnosti soustředila na město Chemnitz ve východoněmeckém Sasku.
Političtí analytici hamburského týdeníku Die Zeit ve vazbě na pouliční bitky v Saské Kamenici tvrdí, že již několik desetiletí lze pozorovat, jak Saskem prorůstá hnědý mor. Podle týdeníku nejde jen o záležitost ulice. Hnědnou celé mocenské struktury, od policie až k samotné zemské vládě.
Není náhoda, že to bylo právě Sasko, kde se jako první neonacisté po roce 1989 propracovali do zemského sněmu. Není to náhoda, že se právě v Sasku zrodilo protiimigrační hnutí Pegida. Rovněž není náhoda, že polofašistická Alternativa pro Německo právě zde ve volbách, zatím těsně, poráží dosud vládnoucí křesťanskou demokracii.
Jak vidno, nestačí se osvobodit od komunismu. Na tom, že středoevropské země nastoupily svoji původní cestu, podle Krugmana cestu fašismu, nesou vinu sami zvěstovatelé liberální demokracie. Nedbali osudů těch, kteří na návratu demokracie a kapitalismu spíš prodělali a cítí se odstrčení. Nedbali, že jejich počet nebezpečně narůstá, a že v nich utvrzují přesvědčení, že demokracie je luxus jen pro bohaté.
Migranti proto nejsou příčinou, ale pouhou rozbuškou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
