Ivan Štern: Koncentrační tábory pro neúspěšné běžence
Původně měly být zřizovány tábory ve třetích zemích pro uprchlíky, kteří se vydali do Evropy za bezpečím a rovněž i lepším živobytím, aby zde byli podrobeni azylovému řízení. V případě záporného výsledku, aby jejich odsun do domovské země či země jiné byl snadnější a lépe kontrolovatelný.
Tábory vznikaly hlavně z iniciativy italské premiérky Giorgie Meloniové za aktivní účasti předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové v Albánii, v Tunisku a dokonce i v bezvládné Libyi z vydatné finanční pomoci zmíněným zemím.
Čtěte také
Ta lepší část Evropy se chvěla odporem, běženci tu byli vystaveni neslýchanému násilí. Ta horší část Evropy, představovaná krajní pravicí tomu naopak tleskala.
Konec tomu učinily italské soudy, které prohlásily, že běženec ucházející se o azyl, případě odvolavší se proti zamítnutí ochrany, se musí vynacházet na území příslušného soudu, tedy v Itálii.
Za jediný úspěch v této souvislosti lze označit úsilí německé kancléřky Angely Merkelové. Díky ní dodnes Turecko zadržuje stovky tisíc syrských uprchlíků, kteří vyhnáni občanskou válkou v Sýrii se vydali na cestu do bezpečné Evropy.
Odpověď dá krajní pravice
Zastaveni byli v Turecku, které díky Merkelové ročně dostává z evropského rozpočtu odpovídající finanční sumu, díky níž může uprchlé Syřany opečovávat.
Čtěte také
Stávající nová azylová pravidla hodlá Evropská komise za potlesku Evropského parlamentu a představitelů členských vlád vylepšit a vyjít tak vstříc těm, kteří žehrají na pomalost úřadů členských zemí v případech, kdy je běženci odmítnuta ochrana a on by správně měl být odsunut někam mimo evropské území.
Nejhlasitěji se v tom žehrání ozývali opět především představitelé krajní pravice. Svým způsobem žehrá na liknavost úřadů oprávněně. Pouhých 27 procent běženců, kterým byla úředně odmítnuta ochrana, se daří odsunout mimo území Evropské unie.
A tak Evropa přišla s nápadem, který v inverzní podobě kopíruje ten předešlý. Do táborů zřízených ve třetích zemích budou okamžitě odsouváni neúspěšní žadatelé o azyl, aby zde vyčkali odsunu do domovské země, případně jiné bezpečné země.
Rizika spojená s tím nápadem jsou značná. Co s běženci, o které nikde nebude zájem? Je přípustné z hlediska lidských práv, aby o zadržované neúspěšné běžence pečovaly úřady třetí země, aniž má Evropa možnost případné přehmaty korigovat?
Nejde o skrytou formu diskriminace a kriminalizace běženců, jestliže budou zadržováni v zařízeních připomínajících koncentrační tábory?
Toto jsou jen namátkou vybrané otázky, na něž jednoznačnou odpověď dá jen krajní pravice. Nezbývá než se ptát: Čí je to vítězství?
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
