Libor Dvořák: Historická zátěž jménem Volyň
Polský premiér Donald Tusk v sobotu slíbil postavit ve Varšavě zeď paměti, která bude připomínat Poláky zahynulé ve válkách 20. století na území dnešní Ukrajiny. Učinil tak v den, kdy si Polsko připomíná „krvavou neděli“, kterou v roce 1943 vyvrcholily masakry Poláků ukrajinskými nacionalisty na Volyni. Masakry Tusk označil za genocidu a varoval před tím, aby reakcí obou národů byl nový nacionalismus.
Neděle 11. července 1943 byla jen vrcholem řeže, uspořádané ukrajinskými nacionalisty, a jejími hlavními oběťmi se stali hlavně volyňští Poláci a Židé, ale i místní Rusové, Arméni a v neposlední řadě také volyňští Češi.
Čtěte také
Jinak ovšem ona řež trvala celý rok a její hlavní cíl, inspirovaný vzájemnou ukrajinsko-polskou nevraživostí, byl zcela jasný: Organizace ukrajinských nacionalistů, posléze reorganizovaná v Ukrajinskou povstaleckou armádu, od 20. let minulého století usilovala o ukrajinskou samostatnost, a to jak na Polsku, tak na sovětském komunistickém Rusku, jehož už země byla součástí.
Pokud jde o Volyň patřící Polsku, přestože tam většinou žili Ukrajinci, ukrajinští nacionalisté usilovali o to, aby ji menšinových Poláků za každou cenu zbavili a připojili k Ukrajině.
Genocida vs. osvobozenecký boj
Z řečeného celkem samozřejmě plyne, jak obě strany ke vzniklému problému přistupují – Poláci tuto etapu vzájemných tradičně komplikovaných vztahů považují za genocidu, spáchanou Ukrajinci na jejich krajanech.
Čtěte také
Ukrajinci za přirozenou součást národně-osvobozeneckého boje, který úspěšně vyvrcholil až na počátku 90. let po rozpadu Sovětského svazu vznikem skutečně nezávislé a suverénní Ukrajiny.
Taková je tedy historická zátěž, se kterou dnešní Ukrajina a Polsko, ač spojenci v současném rusko-ukrajinském konfliktu, musejí zápolit.
Staronový spor
Z té také vznikl nejčerstvější staronový spor, který bohužel rozpoutal Volodymyr Zelenskyj, když před měsícem přiřkl jedné své elitní jednotce čestný titul Hrdinové Ukrajinské povstalecké armády.
Rázem vzniklý diplomatický skandál mezi Varšavou a Kyjevem začal tím, že polský prezident Nawrocki hodlal Volodymyra Zelenského zbavit Řádu bílé orlice, na což jeho ukrajinský protějšek reagoval tím, že řád sám vrátil. Poštou. Jeho příkladu pak následovali i přinejmenším tři jeho předchůdci.
Korunu všemu tak nasadil premiér Tusk se svou čerstvě plánovanou polskou „zdí nářků“, protože ta, bude-li realizována, jen přilije oleje do ohně. Poláci i Ukrajinci by se tak jistě co nejdříve měli vydat cestou česko-německé deklarace z roku 1997, která podobný, ba identický problém „řešení starých křivd pomocí křivd nových“ jednoznačně odmítá.
Autor je analytik, odborník na Rusko a postsovětský prostor
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
