Ivan Štern: Hrozí sešup demokracie?
Přestože volby v sousedním Sasku a Durynsku dopadly tragicky, voliči dali přednost krajní levici a pravici, přece jen výsledky skýtají jistou naději v to, že nejde o soumrak demokracie. I když oslabily strany vládní koalice, přesto tu stále zůstává demokratická alternativa v podobě opozičních křesťanských demokratů.
Trochu jiný příběh nabízejí zemské volby v Braniborsku. Z vládní koalice si postavení udrželi sociální demokraté, zato liberálové a Zelení byli vysláni do „politického nebytí“.
Čtěte také
Krajní pravice v podobě Alternativy pro Německo se sice umístila až na druhém místě, přesto tahá za delší konec. Sekunduje jí krajní levice v podobě Spolku Sáry Wagenknechtové. Spolu dosahují bezmála 50 procent poslaneckých mandátů.
Na rozdíl od křesťanských demokratů v Sasku a Durynsku, jde v případě braniborských křesťanských demokratů s jejich 10 procenty sotva mluvit o demokratické alternativě. Jsou jen vítězným sociálním demokratům do počtu, a to ještě s vypětím sil.
Braniborsko bude ještě zajímavé...
Braniborsko je ale v politickém rozštěpu. Buď povládnou političtí extremisté, kteří lákají voliče příchylností k Rusku, odporu vůči pomoci Ukrajině a v neposlední řadě straší uprchlickou hrozbou. Anebo koalice dvou demokratických stran, ale politicky silně protichůdných.
Čtěte také
Nic mezi tím. Nic mimo to. Přesto máloco nasvědčovalo tomu, že to tak dopadne. Braniboři si opravdu nemohou stýskat. Jde po Bavorsku o druhou nejrychleji se rozvíjející zemi. Skýtá nemalé možnosti osobního rozvoje. Jak vidno, stačit to nemusí.
Braniborská situace velice silně připomíná českou politickou krajinu po nedávných krajských volbách. I ta nabízí dvě vzájemně se vylučující možnosti – tu demokratickou a extremistickou. A jinak nic.
Českou vládu nic podobného nezajímá
Zemského ministerského předsedu Dietmara Woidkeho zrazovala hlavně skutečnost, že jeho nejvyšším stranickým šéfem je spolkový kancléř Olaf Scholz.
Provařil se nejen váhavostí a opatrnictvím s pomocí Ukrajině – snad aby si nepohněval hochy z Alternativy pro Německo a děvčata ze Spolku Sáry Wagenknechtové –, ale i přešlapováním v politice domácí, včetně otázky uprchlické.
Čtěte také
Nic nepomohlo, že si Woidke Scholzovu přítomnost v kampani zakázal. Stigma, které s sebou současný kancléř nese, svou roli hraje i tak.
Pokud si braniborský ministerský předseda alespoň lámal hlavu, jak co nejvíc omezit vliv extremistů zleva i zprava, volby v Čechách ukázaly, že naše vláda nad něčím podobným nemudruje.
Jako by se, rezignujíc na vlastní politickou nedostatečnost, smířila s tím, že nahrává na smeč extremistům zprava i zleva. Nemluvě o tom, že mnozí z ní s nimi ve skrytu duše sympatizují.
Česká politická scéna nenabízí žádnou demokratickou alternativu. Pokud dojde k sešupu demokracie, vinu si může připsat jedině vláda.
Na rozdíl od té braniborské jí patrně chybí nejen potřebná politická dovednost, ale i vědomí odpovědnosti za osud zdejších lidí. Extremistům pak stačí čekat a točit mlýnek.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka