Ivan Hoffman: Konec známkování

Jelikož si je ministerstvo vědomo, že si většina občanů konec známkování nepřeje (v některých anketách jsou uvědomělí pouze dva lidé z deseti), bude třeba kromě převýchovy učitelů, přeškolit i dospělce, poškozené v minulosti stresem ze známkování.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Něco si přej

Pokud ovšem experti s osvětou neuspějí, nic se nestane. Stát běžně většinový názor občanů ignoruje, neboť ví lépe než občané, co je pro ně dobré.

Pokud vědci zjistili, že známkování je stresující, pravděpodobně měli na mysli stres ze známek špatných, protože například jedničky prakticky nestresují.

A pokud chtěli školní myslitelé zabránit tomu, že se žáci mezi sebou porovnávají, nestačilo by pohlížet na známky jako na citlivé osobní údaje a známkovat školáky v utajeném režimu? Tím by vedle stresu odpadla i nezdravá soutěživost.

Umělá inteligence

Čtěte také

Ivan Hoffman: Jak nakládat s vládami

S koncem známkování hrozí, že oč méně budou stresovány děti, o to větší stres čeká učitele. Kriteriální hodnocení jim dá pořádně zabrat. Pokud jim tedy v budoucnu nepomůže umělá inteligence, která kriteriální hodnocení nevypracuje za ně, podobně jako dnes již umí vypracovat bakalářskou práci za studenta.

Možná by se i ministerští úředníci, usilující o pohodu malých školáků, měli obávat budoucnosti, kdy se umělá inteligence obejde bez nich. A protože umělé inteligenci do hlavy nevidíme, nelze vyloučit, že tato místo kriteriálního hodnocení školáků vyvine daleko praktičtější systém, jak vyhodnocovat úroveň vzdělání žáků tak, aby to bylo jednoduché pro učitele, srozumitelné pro rodiče a výchovné pro děti.

Ivan Hoffman|foto:Šárka Ševčíková, Český rozhlas

Možná nás umělá inteligence překvapí a přijde s nápadem odstupňovat dosaženou úroveň žáků na škále výborný, chvalitebný, dobrý, dostatečný a nedostatečný. A pro zjednodušení přidělit těmto charakteristikám čísla od jedné do pěti. Těm by se pak mohlo říkat třeba známky.

Autor je komentátor Deníku