Ivan Hoffman: Jak nakládat s vládami

Pokud u dětí občas vzácně zafunguje výchova dobrým slovem, vlády na vlídné zacházení neslyší ani náhodou.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Jeden svět

Vlády se střídají, ale užitek z toho střídání se jaksi nikdy nedostaví. Očekávat od vlády nějaká rozumná rozhodnutí ve prospěch občanů by bylo naivní. U výchovy vlády jde pouze o to, aby způsobila co nejmenší škody. Prakticky cokoli, co vláda chystá, je třeba kritizovat. A proti tomu, co prosadí, je nezbytné demonstrovat v ulicích a nepostačí-li to, pak generálně stávkovat.

Když se politik dostane k moci, lze u něj záhy vypozorovat změnu šatníku. Ustrojen do hroší kůže je imunní vůči diskusi. Na premiéry, ministry a na provládní poslance a senátory platí pouze hrubé zacházení, civilizované jednání vnímají jako slabost.

Chyba voličů

Čtěte také

Ivan Hoffman: Rebel Crosby

I v parlamentní demokracii platí postřeh Olivera Cromwella, že když zasedá parlament, nikdo si nemůže být jist majetkem ani životem.

Je zajímavé, že v konkurenci různých politických systémů si dobře vedou režimy se silným respektovaným lídrem, se kterým kooperuje parlament. Špatně na tom bývají režimy, ve kterých formální demokratická procedura generuje slabé, nekompetentní elity, jež se stávají snadnou kořistí oligarchů, nikým nevolených loutkovodičů. Úpadek ovšem nejde pouze za politiky. Svůj díl viny nese volič, který se mylně domnívá, že politikům, které zvolil, něco dluží a nechá si od nich líbit kdejakou zlomyslnost a šikanu.

Ivan Hoffman|foto:Šárka Ševčíková, Český rozhlas

Vlády se stávají úhlavním nepřítelem občanů okamžikem svého zvolení. Není to ovšem chyba voličů. Chybou voličů je, že okamžikem zvolení nejdou vládě, kterou zvolili, po krku. Je zde pravda polehčující okolnost v podobě sto dní hájení, ale pak už je na politiky třeba hledět optikou presumpce viny a mydlit je hlava nehlava. Někdy to trochu pomůže.

Autor je komentátor Deníku