Ivan Hoffman: Rebel Crosby
Před týdnem zemřel David Crosby. Jak to už bývá, smrt oživuje vzpomínky a než legenda zamíří do zaprášených memoárů, její hvězda ještě naposledy jako blesk obletí svět ve zprávě, o koho jsme přišli. Mimochodem, informace, o koho jsme přišli, jsou dnes ve zprávách pomalu posledními zprávami, které se nevysílají pro zábavu, kterými se nesleduje něčí byznysový či politický zájem a kterým se tudíž dá věřit.
V případě Davida Crosbyho jsme přišli o skvělého muzikanta, písničkáře, rebelanta, co se bouřil proti režimu, ale také o potížistu a zoufalce na drogách, na kterého se hodí bonmot, že ten, kdo pamatuje šedesátá léta, je neprožil.
Čtěte také
První, co mi přišlo při zprávě o Crosbyho smrti na mysl, je vzpomínka, jak jsem před lety v prodejně cédéček našel Crosbyho studiovou řadovku Thousand Roads, s ponižující nálepkou „za hubičku“. To zlevněné, neboť špatně prodejné album, které se v roce 1993 nevešlo do hitparád, si pouštím dodnes.
Dokonce častěji než slavnější Crosby, Stills Nash and Young. Až teď mne napadlo prostudovat booklet. Je k neuvěření, kolik muzikantů se na něm s nesnesitelným Davidem Crosbym podílí, ale z těch Crosbyho písní je zřejmé proč.
Sny jsou nepřenosné
Čtěte také
Ve vzpomínce na Davida Crosbyho ožil Woodstock, atmosféra protestů květinové mládeže proti válkám, doba, kdy se věřilo, že War si over, if you want it. Crosby byl pacifista. Dnes by se řeklo, že byl i konspirátor, z Byrds ho spoluhráči měli vyhodit, když veřejně hlásal, že Kenedyho nezabil jediný člověk, že jich bylo víc. Jak šel čas, protestoval Crosby proti americkým intervencím ve Vietnamu, Kambodži či Iráku.
Zdá se, že lidé jako David Crosby, kteří neměli pro válku pochopení, a to nikdy a pro žádnou, jednoduše z principu, umírají bez náhrady. Pacifismus se dnes mezi mládeží nenosí.
Dorostly generace, co sní o vítězství nad nepřítelem. Svět se zkrátka míjí s tím, o čem jsme snili s písničkáři, jako byl Crosby, co měli svobodné, rozervané duše. Poslouchám teď posledního Crosbyho For Free, desku, na které je v osmdesáti stejně dobrý jako za mlada. Akceptuji, že sny jsou nepřenosné. Ty naše si už ale ponecháme, přestože jsou špatně prodejné a leží na pultě zlevněné, za hubičku.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
