Ivan Hoffman: Chvála sporu
Mám rád bonmot, že diskuse má smysl pouze mezi lidmi se stejným názorem. Lidé s radikálně odlišným viděním světa se mohou pouze zdvořile vyslechnout, vzít se vzájemně na vědomí a jsou-li slušní, tolerovat se v jinakosti. Užitek či radost z polemiky ale mít nemohou.
Také ovšem platí, že lidé se stejným názorem si většinou notují. A notují-li si stoupenci názorů aktuálně většinových či oficiálních, diskutovat není o čem. Logicky se tedy vášnivý spor názorově spřízněných diskutérů může vést pouze v nezávislém prostředí mimo hlavní mediální proud, který mívá ve všem jasno.
Líbí se mi spor, který poslední měsíc vedou na webu Argumentu Petr Drulák s Michaelem Hauserem. Je to spor levo-levý, ve kterém se řeší, s kým má smysl hledat cestu z krize, do které společnost zavlekli liberálové.
Drulák soudí, že proti extrémnímu liberálnímu středu se má spojit neliberální levice s neliberálními konzervativci. Hauser mu oponuje, že nepotřebujeme neliberální levici, ale socialistické hnutí.
Na to Drulák Hausera odbude jako nostalgika, který nevnímá dnešní politickou realitu. Hauser ovšem kontruje tím, že liberály nelze hodit do jednoho pytle, že i mezi nimi jsou lidé kritičtí vůči dnešnímu systému.
Jako šafránu
S dobrou polemikou je tomu jako s dobrou šachovou partií, kdy každý tah dává smysl. Drulák to myslím pojmenoval dobře. S tím, co mu napsal Hauser, se ovšem ztotožňuji. Podobně jako s tím, co Drulák odepsal Hauserovi. A když mi teď přišla i Huserova reakce na Druláka rozumná, předpokládám, že příště pro změnu ocením Drulákovu reakci na Hausera.
Typickým sporem je konflikt, který společnost rozděluje. Bývá provázen nevraživostí, pohrdáním jiným názorem, neochotou naslouchat a pochopit oponenta. Forma odvádí od obsahu, lidé se přou osobně, nevěcně. Místo hledání konsenzu se v hádkách prolévá krev. Ono Masarykovské „demokracie je diskuse“, předpokládá diskutéry demokraty a o ty byla nouze vždycky.
Za minulého režimu se kultivovaná diskuse vedla v samizdatu, na mediální periférii. Zásadních diskusí, jako je dnes ta mezi Drulákem a Hauserem, ovšem i tenkrát bylo jako šafránu.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
