Ivan Hoffman: Blahodárný hlad
Zahlédl jsem kdesi titulek, že hlad je zdravý, anebo že hlad je to nejlepší, co nás, pokud jde o zdraví, může potkat. Nečetl jsem to, neboť se určitě jednalo o článek pro lidi trpící nadváhou, anebo, jak se korektně říká tlustým, pro lidi s dobrovolně zvýšeným příjmem stravy. Což není můj případ, neboť když jsem si připadal obtloustlý, dobrovolně jsem omezil příjem stravy, anebo jak se říká nekorektně, přestal jsem žrát.
Dnes ovšem v kontextu zdražování potravin působí chvála hladu jako návod, jak vyzrát na inflaci. Jíst střídmě znamená za stejné peníze nakoupit polovinu potravin. Je-li inflace inspirací k zdravému životnímu stylu, není důvod reptat u cenovek v supermarketu. Naopak bychom si měli považovat politiky, kteří v dobrém úmyslu roztáčejí inflační spirálu.
Čtěte také
Háček je v tom, že jíst méně, čili levněji, neznamená automaticky jíst zdravě. Jíst zdravě i před inflací znamenalo sáhnout hlouběji do kapsy a širokým obloukem se vyhnout potravinám, jež jsou ne-bio, čili z definice nikoli zdravé.
Hlad je nepochybně nejlepší kuchař, ale mějme na paměti, že to není kuchař pro hladovějící. A neplatí to pouze pro země, kde hlad zabíjí. I u nás se ne tak dávno zjistilo, že děti, které ve škole neobědvají, neboť jejich rodič je na mizině a není schopen jim obědy zaplatit, nemají dostatek energie a chuť se učit a výsledkem je jejich zhoršující se prospěch.
S hladem je to tedy tak, že někdy pomáhá, jindy škodí. Možná i o hladu platí, že v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství a legrace, že musí být, i kdyby na chleba nebylo. A také je mnohokrát ověřeno praxí, že sytý nevěří hladovému anebo že koho chleba kdo jí, toho píseň zpívá.
Je zde zkrátka mnoho důvodů, proč to s chválou drahoty nepřehánět. Hlad nejspíše nebude tou univerzální medicínou, která uzdraví lidstvo, jež zabloudilo v chrámech konzumu. Jednoduše proto, že jíst se musí.
Autor je komentátor Deníku
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
