Ivan Binar: Jmelí
Na dohled jsme měli jabloň, jabloňku nízkou s jablky snadno dostupnými.
Nikomu nepatřila, osamocena rostla na mezi, kterou komunisti zapomněli rozorat, když meze rozorávali. Na rozoraných rodných lánech se i dneska tuze daří nenahraditelné řepce olejce.
Čtěte také
Vedle jablek vyrašilo ve větvích jmelí bílé, stálezelený keřík z čeledi santálovitých; nenahraditelná součást kouzelného nápoje druida Panoramixe. Díky němu – jak známo – dostávali římští okupanti od statečných Galů v čele s Asterixem a Obelixem pěkně na frak.
V dnešních časech bez druidů a dobyvačných Římanů se stalo jmelí nezastupitelnou rekvizitou Vánoc. Kdo není o Štědrém dni políben pod snítkou jmelí, tomu štěstí uteče do neznáma.
A tak jsme se radovali, že máme štěstí na dohled a každým rokem si ho kus uškubli. Jiní za to musí platit. Přesto jmelí neubývalo, ba naopak. Zelené keříky bujněly, rozrůstaly se do šíře a do krásy.
Štěstí nepřinese
Zatímco se jmelí ve větvích dařilo, jeho čiperných trsů přibývalo, jabloňka chřadla. Nebylo to hned, netrvalo to týdny ani měsíce, nýbrž roky – a jabloňka uchřadla docela. Toho jara se ve větvích nenalily pupeny, listy se nerozvinuly a květy nevykvetly. Zelené trsy parazita se zmocnily celé koruny a zpupně hlásaly svůj triumf do kraje – totální vítězství nad smířeným hostitelem. Pyrrhovo vítězství.
Čtěte také
Samozřejmě Pyrrhovo! Čím se teď bude živit zpupné jmelí, když svého trpělivého živitele zahubilo, když si podřezalo příslovečnou větev pod sebou? Zežloutlo, seschlo a také zahynulo. Takto skončí po právu každý parazit, domníval jsem se bláhově.
Jenže v časech prosperity přilétali sem ptáci, drozdi a brkoslavové, pochutnávali si na bílých lepkavých kuličkách plodů a s trusem roznášeli semínka jmelí po celém kraji. V listopadu opadalo listí z listnáčů, a přesto zůstaly stromy zelené: stále zelené, obsypané chomáči jmelí plného chuti do života.
Parazituje na lípách, javorech, akátech a hlohu, nebojí se ani jehličí, troufne si už i na borovice a jedle. Z domovské Evropy se jmelí vydalo přes oceán a dorazilo až do Britské Kolumbie v Kanadě.
U nás je máme všude. Už nemusíme snítky vánočního jmelí kupovat. Stačí, když se políbíme pod nejbližším stromem. Obávám se však, že kýžené štěstí to nepřinese. Taky by nám mohlo i se stromem – hostitelem spadnout na hlavu.
Autor je spisovatel
