Iva Pekárková: Úplně normální příhoda

Dveře dodávky se rozletěly, vyskočil chlápek a seřval mě způsobem svědčícím o jeho neochvějném duševním zdraví. 

Čtěte také

Iva Pekárková: Držet si dištanc

Zcela normální jedinec, kterému se nelíbí představa, že by někoho mohl zabít, sprostě seřve každého, kdo mu vletěl před chladič tak jako já.

Klopila jsem oči k zemi a omlouvala se, ovšem na řidičovu otázku, co to u všech rohatých dělám, jsem nedovedla odpovědět. Netušila jsem, jak je možné, že jsem se znenadání ocitla na vozovce. Ještě před deseti – ne, dvěma! – vteřinami jsem šla po chodníku vedle svého přítele a nehodlala jsem na tom nic měnit. Ale co já vím. 

Autonehoda, i když k ní vlastně nedošlo – tenhle chlapík nejel po ulici osmdesátkou, jak si v poslední době zvykli mnozí koronaviroví řidiči, a tak stačil zastavit včas – dovede člověku pocuchat nervovou soustavu a leckdy způsobit krátkodobou amnézii. Třeba jsem na svůj čin zapomněla.

Když chlapík odjel (pořád u toho rozčileně vrtěl hlavou), požádala jsem svého druha, aby mi vysvětlil, co se stalo.

Čtěte také

Iva Pekárková: Zavřete virus do ohrádky

„Byl hrozně blízko!“ řekl. Trochu se u toho zakoktal.

„Jo. Proklatě blízko, já vím. Ale proč jsem mu skočila pod auto?“

„Ale on byl hrozně blízko!“ řekl K.

Vyšlo najevo, že po chodníku, po kterém jsme si vykračovali, se k nám blížil běžec. Nezdálo se, že by se chystal zpomalit či se nám vyhnout, aby dodržel předepsaný společenský odstup, a když už byl od nás sotva tři metry, K. usoudil, že je třeba z chodníku co nejdřív utéct. 

Zavolal „Bacha!“, a protože jsem na jeho vkus nereagovala dost rychle, trochu do mě šťouchnul, no.

Ne, nechtěl mě zabít. Chtěl mě zachránit. Dodávku neviděl.

Co je pravděpodobnější?

„Co je pravděpodobnější – že tě sežere žralok, nebo že vyhraješ jackpot v loterii?“ zeptala jsem se ho.

Čtěte také

Iva Pekárková: Proč jsou roušky důležité

„Žralok,“ řekl smutně. Byl dobře informován. Pravděpodobnost, že vás sežere žralok, je zhruba jedna k deseti milionům, pravděpodobnost, že vyhrajete jackpot, zhruba jedna ke čtrnácti milionům. 

Většina lidí je přesvědčená, že jsou před žraloky zcela v bezpečí, a zároveň věří, že jackpot vyhrají.

„A co bylo pravděpodobnější? Že od toho pána na chodníku chytnu koronu a umřu, nebo že mě přejede ta dodávka?“

K. přislíbil, že se mě příště pokusí pod auta neházet.

Mám štěstí, že jsem se nestala dalším z lidí, kteří koronavirus nechytili, ale umřeli na něj.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně