Iva Pekárková: Držet si dištanc

7. duben 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Fronta s rozestupy
0:00
/
0:00

Dovedu si představit, co asi řekl John, můj známý z jiholondýnské hospody, když slyšel, že od 24. března mají všichni obyvatelé Británie nařízeno držet se od sebe nejméně dva metry.

„Héj!“ zaradoval se. „To měli udělat už dávno, ne čekat, až mi bude sedmdesát. Nám studenejm anglickejm čumákům to takhle vyhovuje.“

Čtěte také

Jako bych ho viděla. Hospoda je samozřejmě zavřená, ale John před mým duševním uchem i tak rozvíjí teorie, že si ti Italové, Francouzi a koneckonců i Španělé za průšvih ve svých zemích beztak můžou sami, protože o osobní dištanci nevědí vůbec nic.

„Pořád by se jen hubičkovali – pak se nemaj nakazit. Pořádnej anglickej studenej čumák takový věci nedělá. Já se léta držel dva metry i od manželky, chci říct svý vlastní.“

Nevím, jak je to na tajných mejdanech a náboženských vigiliích, ale když vyjdete na ulici, zdá se, že Britové nemají s dodržováním „společenské vzdálenosti“ žádné potíže. V obchodech, které zůstaly otevřené, jsou na podlaze nalepené značky a lidé se poslušně stavějí daleko od sebe.

Když se vyhýbáme na úzkém chodníku, jeden z nás obvykle ustoupí stranou a druhý se zdvořile odvrátí, aby na protijdoucího nenadýchal.

Kdo se baví naším strachem

Lidé se, málo platné, bojí jeden druhého. V téhle atmosféře „společenskou dištanc“ nedodržují jen duševně narušení jedinci a občas i drzí výrostci se sklonem ke gangsterství.

Čtěte také

Ti už se oklepali ze strachu, ve kterém žili ještě před měsícem a který je přinutil pozměnit složité zdravicí rituály, takže se dnes místo gangsterského opleskávání holýma rukama gangstersky okopávají teniskami.

Doslechli se zřejmě, že oni jsou sice přenašeči toho pitomého viru, ale sami na něj neumírají. Baví se teď tím, že se seběhnou nebo sjedou na motorkách co nejblíž k člověku, který vypadá obzvlášť vyděšeně, kýchají mu do tváře a recitují „korona, korona, korona!“ Takových naštěstí není mnoho.

Žebráci a lidé žijící na ulici to teď mají těžší než jindy. Už se nemůžou důvěrně přitočit ke kolemjdoucím a požádat je o libru. Když to udělají, potenciální sponzor uteče. Ale někteří si umí poradit i v téhle situaci.

Iva Pekárková

Když jsem čekala ve frontě před supermarketem, až mě pustí dovnitř, spatřila jsem chlapíka nepříliš úpravného zjevu, jak se pohybuje po parkovišti, napřahuje k lidem podivné zařízení a významně jím třepe. Byl to kelímek od kafe umně přidělaný na tyči. I vynalézavý žebrák si držel dištanc.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně

Spustit audio