Iva Pekárková: Rusové a rusáci

27. duben 2021

Už od mládí se v sobě snažím mýtit předsudky. Je pozoruhodné, kolik předsudků do sebe člověk nasaje, když vyrůstá v poklidné pražské čtvrti za hlubokého totáče. I když je obklopen lidmi, kteří si o sobě rozhodně nemyslí, že by nějaké předsudky měli.

Dlouho jsem se zbavovala odporu k červené barvě. Přitom je objektivně vzato krásná a povzbudivá – jakmile ji přestanete spojovat s komunisty.

Čtěte také

Zbavit se předsudků rasových a národnostních pro mě bylo snazší. Nejspíš nebyly zakořeněné tak hluboko. A taky jsem představitelů cizích národů neměla v dětství kolem sebe tolik co červené barvy. Většinu lidí, kteří vypadali nebo se chovali jinak, než bylo v socialistickém Československu zvykem, jsem viděla jen na obrázku nebo z velké dálky. Anebo – a to se taky stávalo – jsem je měla blízko vedle sebe, jen jsem nevěděla, že jsou jiní. V tom jsem nebyla jediná. Mou babičku nesmírně zaskočilo, když zjistila, že milá sousedka, která s ní klábosí přes plot a vyměňuje si s ní recepty na marmelády, není „normální“ Češka, ale Řekyně vyrostlá v Československu. Od té doby k ní babička chovala nedůvěru a objevila na ní půl tuctu charakterových vad.

Jediný předsudek, kterého jsem se přes letitou snahu zcela nezbavila, je můj odpor vůči rusákům.

Radši budu Ukrajinka

S Rusy jsem se srovnala. Hlavně díky New Yorku. Potkala jsem tam spoustu Rusů a většina z nich byla normální. I výlet do Moskvy pomohl. Všichni byli milí, přátelští, nápomocní. Jen bylo třeba si nevšímat drsných týpků v kožených bundách, kteří se chovali, jako by jim tu všechno patřilo.

Čtěte také

(Ovšemže jim tu všechno patří! Vysvětlili mi šeptem místní. Celé Rusko je v rukou podobných týpků. A samozřejmě i oligarchů tak bohatých, že je obyčejný člověk v životě neuvidí.)

Tak jako oficírské paničky v kožiších z fialového chemlonu, jaké jsme v Československu vídali poblíž kasáren okupantů, i chlápci v kožených bundách byli rusáci.

Podle mých zkušeností většina Rusů nejsou rusáci. Většina Rusů má z rusáků strach. Mnozí Rusové před rusáky utekli do ciziny.

Iva Pekárková

Dodnes si pamatuju, jak mě zabolelo srdce pokaždé, když mi nějaký neobeznámený človíček v Americe začal nadávat do komunistů – pocházela jsem přece z komunistické země. Přitom jsem emigrovala právě proto, že jsem s komunisty nechtěla nic mít. Vyčítat Rusům zvěrstva, kterých se dopouštějí rusáci, je, myslím, něco podobného.

Dlouho jsem při každé cestě do Prahy chodila k ukrajinské kadeřnici. Až po pár letech jsem zjistila, že je to Ruska, která se pracně naučila říkat „h“ místo „g“ a tvrdí, že je ze Lviva. Prý je to tak lepší.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně

Spustit audio