Iva Pekárková: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi ptákem

20. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Medosavka žlutočerná

Každé ráno vyjde kamarád Vašek na balkón nakrmit svého anduláka a trochu si s ním pokecat. Obyčejně rozhovor probíhá následovně.

Vašek: „Dostal jsi žrádlo. A zase jsi mi nepoděkoval. Nemoh bys aspoň pípnout?“

Andulák: „Píp.“

Čtěte také

Jednou se Vašek zase vydal se žrádlem na balkón a zazdálo se mu, že z nezvyklé blízkosti uslyšel hrdliččí zahoukání. Ale, tak jak to děláváme u většiny věcí, které se nám zdají nepravděpodobné, nevěnoval tomu pozornost a nezvyklý zvuk automaticky odsunul do kategorie „asi jsem se přeslechl, každopádně to nebudu řešit“.

Nasypal andulákovi, vyměnil mu vodu v misce, povzdechl: „Zase jsi mi nepoděkoval. Nemůžeš aspoň pípnout?“

A andulák řekl: „Hu-hú-hu!“

Vašek nevěřil svým uším. „Cože?“

Čtěte také

„Hu-hú-hu!“ trval andulák na svém. Teprve teď si Vašek všiml, že na lucerně kus pod nimi přešlapuje hrdlička. Andulák si našel novou kamarádku a naučil se její řeč. Vaškem projel osten žárlivosti. Za celá léta, co se znali, se andulák ani nepokusil promluvit lidsky.

Je pozoruhodné, jak dlouho jsme my lidé nevěděli, že se i ptáci, stejně jako my, musejí vlastní řeč naučit, nemají ji „vrozenou“. Jeden známý ornitolog mi vyprávěl, jak na něj v 60. letech kolegové nastražili past: do koruny stromu v parku umístili magnetofon, který přehrával zpěv vzácných ptáků, aby se mu pak mohli vysmát, když jim vykládal, že opravdu, opravdu slyšel brkoslava, ale ať se snažil, jak snažil, neuviděl ho. Všeobecné překvapení nastalo, když byl magnetofon už dávno pryč – a houštím se stále rozléhal brkoslavův zpěv. Vyšlo najevo, že se ho naučil dokonale napodobit sedmihlásek a teď si z nich dělá legraci.

I ptáci se musejí naučit vlastní řeč 

Někteří opeřenci mají větší jazykové nadání než jiní, ale ukazuje se, že v rámci možností svého hrdélka napodobují mnozí ptáci mnohé jiné. Obyčejně tím nehodlají zmást ornitology, jen opakují zvuky, které nejčastěji slyší kolem sebe. V případě nerozvrácených ptačích rodin to samozřejmě bývají zvuky, jaké vydávají rodiče.

Iva Pekárková

Horší situace nastane, když se kolem adolescentních opeřenců nevyskytuje dostatek starších jedinců stejného druhu a oni se nemají od koho naučit vlastní řeč. To je případ ohroženého australského ptáka medosavky žlutočerné. Pokud mladý sameček medosavky neumí pořádně mluvit, sotva ukecá samičku, aby si s ním začala a vychovala mladé. Medosavky by mohly vyhynout na nedostatek zpěvu. Ornitologové jim začali přehrávat jejich řeč v naději, že ji mladí ptáci pochytí a předají dalším generacím.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně

Spustit audio