Iva Pekárková: Cesmína vrací úder
Určitě znáte cesmínu, vždyzelený keř, jehož rudé plody dozrávají na podzim a zůstanou krásné celou zimu. V Česku cesmína přirozeně neroste, v Anglii je jí zato všude plno. Nejradši má společnost věkovitých dubů, kterým často vytváří těžko proniknutelný podrost.
Cesmína je nejmilovanější vánoční rostlinou v Anglii a její obliba sahá hluboko do předkřesťanských dob. Pro pohany byla posvátná, protože zůstávala zelená celou zimu. Byla symbolem plodnosti a věřilo se, že poskytuje ochranu před zlými duchy, čarodějnicemi a neštěstím. Lidé ji sází kolem domů a její snítky si věší nade dveře zřejmě už pěkných pár tisíc let.
Čtěte také
Přestože je cesmína původní rostlinou na každém kontinentu kromě Antarktidy – na světě se vyskytuje několik podobných druhů –, podle fosilních nálezů to vypadá, že se její kolébka nachází v subtropické Asii.
Projevila úžasnou schopnost se přizpůsobit mnohem drsnějšímu podnebí, vesele roste a prosperuje i pod sněhovou pokrývkou.
Tím ale schopnost cesmíny přizpůsobit se podmínkám zdaleka nekončí. Má totiž dva druhy listů: Hladké a pro lesní zvěř chutné listy bez ostnů a tužší listy s ostny po okrajích, které odradí i nejhladovějšího býložravce.
Čtěte také
Cesmíny se můžou dožít stovek let a dorůst až do výšky 15 metrů. Už dávno si lidé všimli, že mnohé z nich mají ostnité listy u země a listy bez ostnů ve výšce 2,5 metru a výš.
Teprve nedávno se ale přišlo na to, že cesmína reaguje na okus lesní zvěří tím, že produkuje ostnité listy. Vytvářet ostny na listech je investice – rostlinu to stojí víc energie. Ale zato je chráněná před okusem. Na listy ve výšce 2,5 metru nebo víc už zvěř nedosáhne, kdyby se natahovala sebevíc.
Obrana je investice
Je to trochu vysoko i na člověka, a tak většina z nás zná cesmínu jen jako trnitý keř. Podle nejnovějších výzkumů nemají trnité listy jinou genovou výbavu než listy hladké.
Čtěte také
To naznačuje, že schopnost tvořit trny – tedy, podle správné botanické terminologie, osténky –, je v genomu cesmíny pevně ukotvená, ale rostlina jí nemusí využít, pokud ji nic neokusuje ani neškube. V tomhle je, jak to vypadá, cesmína unikátní.
Existuje zato spousta trnitých keřů, stromů a lián, které svou schopnost vytvářet trny nedovedou nezapnout. Čím víc toho lidstvo ví o ekologii, tím je zřejmější, že tyhle druhy nezačaly tvořit trny nějakou divnou náhodou – i ony reagovaly na nebezpečí a bránily se.
Na ukotvení téhle obrany v genomu měly tři až čtyři miliony let – tak dlouho se totiž na naší planetě vyskytují jeleni a srnky. Anebo nějakých 55 milionů, pokud se bránily okusování ze strany předchůdců našeho zajíce.
Jak dlouho cesmína získávala schopnost vytvářet dva druhy listů, to se mi zjistit nepodařilo. Není vyloučené, že se to dosud neví. Fakt je, že na fosilních zbytcích z období oligocénu – tedy kolem 30 milionů let starých – nalezených v Utahu má cesmína listy hladké.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka