Iva Pekárková: Poučení ze žraločího vejce
Procházely jsme se po pláži u Sedmi sester. To jsou úžasné bílé křídové útesy v Kentu, snad ještě impozantnější než ty doverské. Zrovna byl odliv a kamarádka Veronika, která se moc často k moři nedostane, s nadšením sbírala kamení a žoužel.
„Jé, žraločí vejce!“ vykřikla zničehonic. A přinesla mi na dlani podivný útvar, asi tak čtyřcentimetrový poloprůhledný placatý měchýřek víceméně obdélníkového tvaru, kterému ze čtyř výrůstků v rozích trčela smotaná úchytná lanka. Byl jimi připoutaný k chaluze a vypadal (snad tohle přirovnání neurazí mé laskavé posluchače) jako nepříliš dobře padnoucí použitý kondom pro skřítky.
Čtěte také
Věnovala jsem té věci jediný pohled, nijak zvlášť mě nezaujala. Usoudila jsem, že Veronika používá úsloví „žraločí vejce“ jen v legraci. Že je to součást nějaké rostliny a nemá se žraloky mnoho společného, tak jako třeba cukroví zvané „vosí hnízda“ nemá mnoho společného s vosami. Matně jsem si pamatovala ze školy, že žraloci jsou živorodí.
A ovšem, chaluhy jsem si určila, věděla jsem, že o těch nic nevím. Byl to Fucus vesiculosis a Fucus serratus, na kentském pobřeží velmi běžné druhy. Ale žraločí vejce jsem zamítla jako abstrakci v domnění, že nic takového neexistuje.
Když věříme, že to neexistuje, nevidíme to
Čtěte také
Pak Veronika přišla ještě s rejnočím vejcem, o něco větším, křehčím a černým. A mně konečně došlo, co žraločí vejce vlastně je. Je to ŽRALOČÍ VEJCE!
Konkrétně vejce jednoho z několika druhů máček žijících v téhle oblasti. Někteří žraloci jsou živorodí, pravda, někteří jsou vejcoživorodí (vejce se vylíhnou uvnitř jejich těla) a někteří vejcorodí. Jakmile mi došlo, že žraločí vejce existují, začala jsem jich na mořském pobřeží nacházet spoustu.
A tak jsem z téhle příhody vyvodila poučení: poučení ze žraločího vejce. Když jsme přesvědčeni, že něco neexistuje, nevidíme to. A naopak: když jsme přesvědčeni, že něco existuje, vidíme to ledaskde, i když to tam objektivně vzato není. Takhle to my lidé máme nastavené v mozku, nejspíš už od pravěku.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
