Iva Pekárková: Nespěchejte na ně, aby rozkvetly
Každý rok, tak jako většina lidí v našich zeměpisných šířkách, netrpělivě čekám na první známky jara. A pak se raduju, když v zahradě uvidím první talovíny, ještě napůl přikryté sněhem, anebo přistihnu úplně první včelu toho roku, jak hoduje na trsu sněženek.
V dávných dobách, kdy ještě bylo Československo, jsem každý únor podnikala výpravy na Fatru nebo do Tater – za šafrány. Fascinovalo mě, jak něžné špičky jejich květů vykukují zpod sněhu a statečně vzdorují mrazu.
Čtěte také
O pár týdnů později jsem u řek a potoků v Orlických horách sledovala bledule jarní. Často rozkvetly pod sněhem a dovedly si kolem květů vytvořit jakési ochranné iglú z natátého sněhu, který pomaloučku roztavily díky svému metabolismu. Byly jako jogíni v Himalájích, ti prý taky dovedou sedět ve sněhu a cítit se docela pohodlně.
Když jsem byla malá, musela jsem na první jarní kytky čekat do února, leckdy i do března. V posledních pár desítkách let se ale čekání čím dál víc zkracuje. Sněženky v zahradách se objevují už v prosinci a ve městech, kde bývá o něco tepleji než na venkově, jsem několikrát už v lednu viděla rozkvetlé trnky. Samozřejmě že jejich květy zmrznou, jakmile teplota klesne, a keř se tím dost vysílí. Majitelé ovocných sadů se vůbec neradují, když jim stromy vykvetou předčasně. Stačí, když se pořádně ochladí, a přijdou o úrodu.
Zůstanou lesy bez sasanek?
Čtěte také
A teď se od kamarádky botaničky dozvídám, že globální oteplování ohrožuje mnoho jarních rostlin právě proto, že příliš brzo rozkvetou. Talovínů, krokusů nebo sněženek se to netýká, ty jsou na výkyvy teplot zvyklé, dovedly se jim přizpůsobit.
Trpí ale například sasanka hajní, ta něžná bílá květinka, které bývaly v lesích celé koberce. Dříve rozkvétala v březnu nebo v dubnu, dnes ji můžeme vidět kvést už v únoru. V té době ale kolem létá málo hmyzu, její květy nemá kdo opylit. Sasanky se v přírodě množí semeny, a tak jich v lesích postupně ubývá. Není to poznat hned, sasanka hajní je vytrvalá bylina. Ale botanikům už je jasné, že je na odchodu.
V posledních pár desítkách let ji pomalu nahrazují teplomilnější byliny, které sem přicházejí z jižní Evropy a které si dobu rozkvětu i rozmnožování dovedou zařídit tak, aby přežily.
Už nečekám tak netrpělivě, až jarní kytky rozkvetou. Ráda jim dám čas. Když kytky předčasně rozkvetou – to je, jako by děti o prvním slunečném dnu nedočkavě vyběhly do přírody. Bez kabátu, bez čepice, v krátkých kalhotách. Nikdo se nediví, že nastydnou.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
