Iva Pekárková: Kam s ní(m)?
Británií otřásla zpráva o vězenkyni jménem Isla Bryson. Byla shledána vinnou z trestného činu znásilnění, kterého se dopustila nejméně dvakrát, když ještě byla muž jménem Adam Graham. Jako žena byla umístěna do jediné ženské věznice ve Skotsku.
To ale vyvolalo bouři protestů, lidé mají strach o bezpečí jejích spoluvězenkyň. A tak byla Isla Bryson přemístěna do mužské věznice. To se zase nelíbí Isle Bryson. Bojí se, že v mužské věznici nebude v bezpečí.
Čtěte také
Případ s Islou, původně Adamem, se udál krátce nato, co Skotsko uvolnilo některé restrikce omezující svobodnou volbu občanů mezi pohlavími. Zatímco ještě donedávna musel každý člověk, který si přál změnit pohlaví, učinit prohlášení, prokázat, že v roli jiného pohlaví, než jaké stálo zapsáno v jeho rodném listu, žije už nejméně dva roky, a ještě sehnat dvě lékařská potvrzení, že skutečně trpí genderovou dysforií. Podle nových pravidel mají občané svobodnější volbu: prostě se sami rozhodnou.
Adam Graham začal se svou proměnou z poněkud výhrůžně vyhlížejícího chlapa s tetováním v obličeji v Islu Bryson v době, kdy na svobodě čekal na soud. Jeho (stále ještě) manželka za tím vidí vypočítavost. Každý ví, nebo si aspoň myslí, že v ženských věznicích nepanují tak tvrdé poměry jako v těch mužských.
Unisex věznice?
Čtěte také
Anglie a Wales už vážně uvažují o podobné změně v požadavcích. Pokud k tomu dojde, bude to pro některé velké vítězství osobní svobody a pro jiné, hlavně pro strážce zákona, bolehlav, jaký dosud nezažili. Jistě nebude snadné zavést „unisex věznice“ po vzoru unisex záchodů a sprch. Navíc „gender“ není „pohlaví“ v biologickém slova smyslu. Gender té či oné osoby není možné zjistit inspekcí jejích pohlavních orgánů, gender může být ryze vnitřní pocit člověka.
Aby to nebylo tak jednoduché, existuje několik karyotypů, tedy chromozomální výbavy toho či onoho jedince. Běžná žena má karyotyp XX, běžný muž XY. Ale zhruba jedno ze tří tisíc dětí má karyotyp X (to jsou ženy, jejichž tělo neprodukuje dostatek pohlavních hormonů), jedno ze sedmi set dětí má karyotyp XXY (to jsou muži, jejichž těla neprodukují dostatek mužských pohlavních hormonů) a zhruba jedno dítě z tisíce se rodí s karyotypem XYY, kterému se dříve říkalo „syndrom supermuže“, protože jejich těla produkují přebytek mužských pohlavních hormonů a to se často projevuje agresivitou.
Čtěte také
S většinou těchhle karyotypů je dnes možné žít zcela normální život a o některých jejich nositelé vůbec nevědí. Devadesát sedm procent jedinců se „syndromem supermuže“ prý nevycházelo z údivu, když jim to výzkumníci řekli.
Lidské pohlaví, gender i karyotyp – to jsou mnohem složitější záležitosti, než by se líbilo stavitelům věznic. Lidstvo si rádo věci zjednodušuje – a u lidských pohlaví se mu to povedlo téměř dokonale. Zdá se, že západní svět teprve v posledních pár desetiletích začal uznávat to, co třeba v Indii věděli už dávno: všechno nemusí zapadat do mustru. A když něco není A, nemusí to být B.
Mám radost, že se – pomalu, ale jistě – zbavujeme potřeby všechny věci i lidi zavírat do škatulek. V nebinárním světě je těžší se vyznat, ale je přirozenější a svobodnější. I když se genderové fluidity dá zneužívat, tak jak se to skoro určitě stalo v případě Adama Grahama pomlčka Isly Bryson.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
