Eva Turnová: Magie alikvot

18. červenec 2025

Glosa Plus

Před měsícem jsem měla vernisáž obrazů v kostele svatého Ambrože v Hradci Králové. „Konečně jsme zprovoznili naše nové zvony, chceš se na ně podívat? Máte toho dost společnýho“, řekl mi farář. „Jakože jsem dutá?“

„Jsi temná – ale tak poeticky, taky monumentální. A trochu chaotická.“
Děkuju za kompliment.
„Zvláštní je, že zvony vlastně nemají alikvoty,“ pokračoval farář.
„Cože? Nemají alikvoty?“ to slovo ve mně vyvolalo proud vzpomínek.

Čtěte také

Eva Turnová: Borel i Józa

Vždycky jsem milovala zpěv, ale místo toho, aby mě nabíjel, spíš mě vyčerpával. Známá mi proto doporučila učitelku zpěvu. Zásadní konverzace proběhla hned ve dveřích:
„Kouříte?“
„Jo.“
„Pijete kafe?“
„Jo.“
„No tak pojďte dál. Já jsem Dana.“
Daly jsme si deset cigaret, pět kafí a pustily se do práce.

„Tak mi něco zazpívej. Aha! Máš stejnou modulaci při mluvení a zpívání. Zpíváš totiž dovnitř!“ A rozjela se drezúra.

Dýchej plícemi, ne břichem

Narovnej se, máš předsunutou bradu jako šakal. Blokuješ si tracheu. A dejchej plícema, ne břichem. Kouříš snad břichem?

Čtěte také

Eva Turnová: Offnutá Beta

Plícema, ale na tai chi dejcháme do břicha, řekla jsem na svou obranu.
A chápeš vůbec alikvóty? Anekdoty? Většinou jo, sama jsem celkem vtipná.

„Tady stačí, když budeš soustředěná! Když zazpíváš opravdu čistě, rozvibrujou se struny toho hudebního nástroje, co visí tamhle na stěně. A uslyšíš takzvané alikvotní tóny. Naučím tě takový rozezpívání, jmenuje se ‚pičáre kantáre‘.“

„Co je to vlastně za nástroj na tý stěně?“
„Dobro.“
Zazpívala jsem pětkrát „pičáre kantáre“. Nic se nerozvibrovalo.

Čtěte také

Eva Turnová: Šťastný chutělec

„Tak pro dnešek končíme, už jde další,“ řekla Dana a šla otevřít. „Čau Martino, tohle je Eva. Je to mistryně světa v tai chi,“ představila mě.

Přišla jsem k ní ještě asi desetkrát a stala se závislá na tabáku a kofeinu. Němá výčitka v podobě tichého strunného nástroje mě nutila snažit se být přesnější, opravdovější, uvolněná.

Chtěla jsem s ním souznít, ale ozýval se jen můj zpěv pod tónem. Pokaždé jsem odcházela s mindrákem, že nejsem v souladu s dobrem.