Iva Pekárková: Na jaře chci být běloška

2. duben 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jaro, včela a šafrán

Je jaro. A já si, tak jako každý rok, říkám, že vlastně není tak špatné být běloch nebo běloška.

Iva Pekárková: Bojíte se robotů?

Robot HitchBot

Bojím se robotů. Začalo to už v dětství. Babička měla obrovský kuchyňský robot, který když zapnula, řval jako motory jumbo jetu a cukal sebou tak, že se celý barák kymácel.

To kvůli té úžasné energii, kterou do sebe na jaře můžeme nasát. Teplejší kontinenty jaro neznají. A zdá se mi to jen, anebo lidé, kteří se na teplejších kontinentech narodili, dovedou méně než Evropané ocenit sílu jara?

Možná to skutečně tak dobře nedovedou. Pokud žijete v tropech, všechno pořád hrozně rychle roste, všechno je pořád pěkně zelené, pokud to neuschne kvůli nedostatku vody.

Evropské jaro je soustředěné. Příroda se probouzí po zimním spánku, vší silou rozvírá pupeny, protahuje lístečky a kvete. A správný Evropan se z toho raduje.

Iva Pekárková: Malárie a rýmička

Nachlazení, rýma

Když mě můj skoromanžel K. vzal do Nigérie, během devíti týdnů tam třikrát onemocněl horečnatou chorobou, které všichni říkali „malárie“.

Zaplatili jsme vysokou daň za to, že jsme před bůhvíkolika tisíci lety migrovali z Afriky do Evropy. Ztratili jsme skoro všechen melanin, ochranné barvivo, které nás kdysi chránilo před krutým tropickým sluncem, ale v mírném pásmu bránilo pokožce v tvorbě vitamínu D3.

Zbledli jsme. Podle vědců k takovému zblednutí stačí pět až sedm generací, zejména pokud nejíte syrové ryby, a my jich na to měli nespočet. Žhavé slunce nám nadělá puchýře, pleť nám dříve zvrásčití, jsme náchylnější k tvorbě bradavic. A s mnohonásobně vyšší pravděpodobností než černoši můžeme onemocnět rakovinou kůže.

Jaro nám všechno vynahradí

Ale Příroda nám to vynahrazuje jarem. A taky, jak se mi aspoň zdá, lepší schopností krásu jara vnímat. Možná jsme po řadu tisíciletí potřebovali každý rok pořádně nakopnout psychiku, když jsme celí rozlámaní, zmrzlí a polomrtví hlady vylezli z jeskyní nebo děr v zemi a znovu se vydali shánět obživu. Nové jaro s sebou přineslo novou naději, novou víru, že přežijeme.

Iva Pekárková, prozaička, publicistka a překladatelka

Přináší nám ji dodnes. Vždycky, když se mi zazdá, že lidstvo už nezná jiné květiny než ty na elektronických „samolepkách“, vylepovaných po sociálních sítích, přijde jaro a všichni se začnou chlubit fotkami skutečných, živých kytek. V bělošské lásce k jaru vidím důležitou součást evropské kultury. Můžeme na ni být hrdí.

Tedy… pokud zrovna nekýcháme a neotékají nám oči. Bělošská civilizace mnohým z nás dala do vínku kromě lásky k jaru i nepříjemnou alergii na pyl. 

Spustit audio

Více z pořadu