Iva Pekárková: Malárie a rýmička
Když mě můj skoromanžel K. vzal do Nigérie, během devíti týdnů tam třikrát onemocněl horečnatou chorobou, které všichni říkali „malárie“.
Jednou na tom byl tak zle, že jsme ho museli odvézt na motorce do nemocnice, aby ho dali na kapačky. Mně za celou dobu nebylo nic.
Podobná situace se několikrát opakovala v různých tropických oblastech. Mně nebylo nic, K. ochořel.
V Bílé zemi zase víc trpím já – především na rýmičky. K. o mě vždycky pečuje, spí se mnou na jedné posteli, zatímco mně teče z nosu a hlavu mám jak tykev, a ještě nikdy se ode mě nenakazil. Bělošské choroby, jak se zdá, na něho nejdou, tak jako na mě nejdou ty tropické.
Mnohokrát jsme smutně žertovali, že kdybychom chtěli být oba stále zdraví, musela bych já žít v Africe a K. v Evropě.
Z imunologického hlediska je to celé dost zvláštní. K., který mnohokrát prodělal malárii, by proti ní měl mít lepší obranný systém než já. A já bych zase měla mít lepší obranný systém proti rýmě, kterých jsem za života prodělala stovky. Ale máme to přesně naopak.
Co je horší? Rýma, nebo malárie?
Snad je to tím, že jak malárie, tak rýma má spoustu různých převleků – rýma nejméně dvě stě, malárie okolo stovky. To je taky důvod, proč očkování proti těmhle chorobám moc nefunguje.
Proti malárii už očkovací vakcína existuje, ale je třeba ji vyrábět specificky pro každou oblast. Na rýmu očkování není. A všichni víme, že ten, kdo lidstvo před rýmou ubrání, dostane tři Nobelovy ceny: za biologii, za medicínu a za mír.
Před deseti dny se stala hrozná věc: K. poprvé v životě dostal rýmu. Chytil ji zřejmě od kolegy v práci, chlapíka původem z Indie. Je to ale prachobyčejná bělošská rýmička.
K. na ni padl jak podťatý mangovník. Ležel na posteli jako hromádka neštěstí, odmítal jíst, pít, dokonce i mluvit, a bylo zjištěno, že neumí smrkat. Prostě mu nikdy z nosu neteklo, tak se to nenaučil.
Už je zas zdravý – jak to vypadá, Evropanova rýma trvá sedm dní, Afričanova týden –, ale přísahá, že s tím, co si vytrpěl, se nějaká pitomá malárie srovnat prostě nedá.
Takhle zle mu ještě nikdy nebylo. Na malárii můžete umřít, to ano. Na rýmu asi ne, ale nejmíň šestkrát za minutu byste přísahali, že umíráte. Můžu to potvrdit. Jak mi asi slyšíte na hlase, dostala jsem to od K.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.