Iva Pekárková: Který z nich dělal chyby
Má známá Lidia, polská spisovatelka, zavítala z Varšavy do Česka zrovna v době, kdy se tu slavily narozeniny Václava Havla. Teda… zas tak moc neslavily. Lidia čekala obrovské transparenty, obyvatelstvo napůl slepé od slz a tančící v ulicích, hromady květin, chodníky ucpané zapálenými svícemi, zkrátka hořkosladké oslavy, jak se patří.
Matně se pamatovala, že něco podobného se u nás konalo před několika lety, byla toho plná polská televize a bylo to úchvatné. Smutně jsem ji informovala, že si oslavy nedožitých Havlových narozenin nejspíš plete se sentimentální vřavou, která v Praze nastala, když zemřel Karel Gott.
Čtěte také
Ne, nemusela jsem Lidii vysvětlovat, kdo to byl. O to složitější bylo jí vysvětlit, jak je možné, že zpěvák, interpret, který se nemohl pochlubit ničím kromě skvělého tenoru a ochoty spolupracovat s tehdejším režimem, může zůstat takhle populární ještě dobré čtvrt století potom, co režim padl.
Padl, mimo jiné, díky Havlovi. Lidia mluví dobře česky, a tak už se od Čechů doslechla, že Havel se sametovkou prý neměl mnoho společného, že nechal celou zemi upadnout do bídy a zoufalství, že se postaral o to, aby zemi dál vládla komunistická nomenklatura, jen s tím rozdílem, že teď si můžou nahrabat ještě víc.
Když se Lidia dozvěděla, že Havel je vrah, prý proto, že schvaloval bombardování bývalé Jugoslávie v zoufalé snaze ukončit krutou a nesmyslnou válku, div se nerozbrečela. Pro Poláky, říkala mi, je Havel hrdina. A závidí ho Čechům. Jak je možné, že my Češi si ho nevážíme?
Temnota a výbuch času
Nedovedla jsem jí odpovědět. Nechtělo se mi, po vzoru mnoha jiných, na vlastní národ nadávat. Řekla jsem, že lidí, kteří si Havla váží, je v Čechách spousta, jen jsou méně hluční než ti, co si ho neváží. Nevím, jestli mi věřila.
Čtěte také
A nejsem si jistá, jestli tomu věřím já sama. Před nějakými 15 lety, ještě za jeho života, jsem se zhrozila statistiky, podle které Havla nemělo rádo dobrých 60 procent národa.
Prý po sametovce nadělal spousty chyb. No ano, to zaručeně, vždyť, tak jako všichni, tápal v temnotách, neměl žádné vodítko kromě svého mravního kompasu. Možná měl s komunisty přece jen zatočit. Možná si měl dřív uvědomit, že země zasažená tím, co spisovatel Jáchym Topol tak výstižně nazval „výbuch času“, potřebuje tvrdší vedení. Ale tohle je všechno honění bychů a toho se nechci účastnit.
Přímo se vnucuje přirovnání ke Karlu Gottovi, českému velikánovi, který je, jak se zdá, mezi prostým lidem oblíbenější. Ten když udělal chybu, šlápl si na jazyk nebo mu ujela nota, začalo se znovu, až byla nahrávka dokonalá. A při svých vystoupeních snad vždycky zpíval s playbackem.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
