Iva Pekárková: Kolik je lásky?
Nemůžu si pomoct: po očku sleduju, co se děje na rozpravě k Manželství pro všechny. Teda ne že by mě až tak zajímalo, kdo k tomu má co říct, zaujalo mě to spíš sociologicky. Zdá se, že je třeba argumenty opakovat o to častěji a hlasitěji, čím menší váhu mají. Vážně zastánci „tradiční rodiny“ přežili v tak hojném počtu až do 21. století?
Jasně, možná jsem předpojatá. Nevidím opravdu, ale opravdu žádný důvod, proč by gayové a lesby (nebo lidé všemožných genderů) nemohli uzavřít manželství, když si to přejí.
Čtěte také
Pokud jiné než „klasické“ heterosexuální svazky skutečně utrpí, když budou povoleny i jiné, méně klasické svazky, znamená to jediné: „klasické“ manželství mezi mužem a ženou to má fakt na háku.
Argument, že „děti mají vychovávat oba rodiče, matka i otec, už proto, aby je dobře připravili pro život“, by – možná – byl platný v případě, že by svět budoucnosti, pro který děti vychováváme, byl právě tak „tradiční“ a úzkoprsý, jako byl ten minulý. Po staletí samozřejmě dávalo smysl děti vychovávat pro „život, jaký mohou očekávat“.
Mnozí trpěli nesvobodou, museli předstírat, že jsou někdo jiný, než kým se cítí být… ale aspoň bylo méně pravděpodobné, že je pro jejich orientaci někdo zabije nebo že půjdou do vězení.
Dvě pohlaví? Ani náhodou
Naštěstí v dnešním moderním světě, teda až na nevelké, ale o to nebezpečnější kapsy jakéhosi „tradičního fanatismu“, tenhle předpoklad dávno neplatí. Rodiče vychovávají děti pro svět, ve kterém bude podle všeho čím dál tím víc svobody v rozhodování, čím a kým chci být.
Čtěte také
Není to tak dávno, kdy dítě narozené třeba v Indii matce a otci z kasty zametačů nemělo šanci stát se něčím jiným než zametačem. Bylo pro něj pravděpodobně lepší vyrůstat bez naděje, že může v životě dělat něco jiného, jakýkoli pokus o sociální mobilitu byl přísně trestaný.
Právě tak dítě vychovávané kdekoli na světě dvěma heterosexuálními rodiči mívalo malou naději, že smí být něčím jiným než heterosexuálem. Oba druhy nesvobody, sociální i sexuální, už naštěstí skončily anebo brzo skončí. Tím pádem argument „tradicionalistů“ – totiž že dítě vychováváme pro „tradiční svět“ (tradiční, tak jak si ho představují oni sami) přestává platit.
Mimochodem, až zase někdo začne argumentovat tím, že „pohlaví jsou jen dvě a všechna ostatní jen výmysly levičáků“, možná bychom ho měli vzdělat v lidské genetice. Není pravda, že muži mají chromozomy XY a ženy chromozomy XX. Je spousta jiných možností, například XXY, XXX, XYY a řada dalších, vzácnějších. S mnohými z nich se dá žít a lidi s takovým vybavením běžný člověk obyčejně nerozezná od „klasických“ mužů a žen.
A teď, tradicionalisto, raď.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
