Iva Pekárková: Když jsou volby povinné
Když jsem zjistila, že v Austrálii mají všichni občané s volebním právem i povinnost volit ve federálních volbách, doplňovacích volbách i referendech, a pokud se k volbám nedostaví, platí pokutu, dost mě to překvapilo.
Tomu říkají demokracie? rozhořčovala jsem se. Vždyť k volbám se chodit nemuselo ani v Československu za hlubokého totáče! Teda… vlastně muselo. Když jste se nedostavili, riskovali jste horší věci než nějakou pokutu. Mohli vás nebo vaše blízké vyhodit z práce, ze školy, z bytu.
Čtěte také
Kandidáty pro vás vybrala strana a vláda, vy jste si vybírat nemohli, mohli jste jen hodit do urny lístek. A škrtnout jméno kandidáta na lístku taky nepomohlo. Pravidla pro škrtání jmen kandidátů byla tak složitá, že je snad všichni odpůrci přeškrtli špatně a sčítači hlasů to neuznali. Pokud teda hlasy vůbec někdo počítal. Vycházela překvapivá čísla.
Náš volební obvod měl kolem 200 voličů. Kdyby se jedinému člověku povedlo správně přeškrtnout jméno kandidáta na lístku a sčítači hlasů to uznali, pak by náš zastupitel podle pravidel matematiky získal 99,5 procenta hlasů. Obyčejně však dostával 99,98 procenta. Jak se to podařilo matematicky zařídit, na to se mě neptejte.
Povinné volby v Austrálii nemají za úkol zprudit občany a oddělit, abych tak řekla, socialistické zrno od reakcionářských plev. Mají za úkol, jak se aspoň tvrdí, zařídit, aby vláda mohla pružněji reagovat na potřeby svých občanů. Federální volby jsou povinné už od roku 1924 a v současnosti je ve většině států a teritorií povinná účast i u místních voleb.
Povinnostmi k větší svobodě
Pokuta za nedodržení téhle občanské povinnosti je momentálně 92 australských dolarů, tedy něco přes 1500 českých korun. Pro chudého člověka je to citelná částka – a právě o účast chudých lidí prý australské vládě nejvíc jde.
Čtěte také
Člověka, který má za povinnost se dostavit k urnám, musí zaměstnavatel pustit ze zaměstnání, aby mohl odvolit. Hlasování na dálku je samozřejmost. Pokud Austrálie vyhlásí referendum, nemůže být prohlášeno za neplatné pro nízkou účast. V praxi to samozřejmě ověřit nejde, ale zdá se, že povinné hlasování funguje.
Dva z mých českých kamarádů soudí, že povinné volby podporují populistické politické kandidáty a strany: většina lidí, kteří by k volbám nešli, kdyby se nebáli pokuty, se o politiku pravděpodobně nezajímá. A tak do urny bezmyšlenkovitě vhodí hlas pro kandidáta, kterého si pamatuje z plakátů. Naštěstí má Austrálie přísná pravidla omezující politickou reklamu, a tak je možné, že k tomuhle jevu nedochází tak často, jak by to bylo třeba v Česku.
Z totáče jsem si mimo jiné odnesla hrůzu z čehokoli politického, čeho se povinně musím zúčastnit. Ale teď, když jsem se o australské volební povinnosti dozvěděla víc, už mě neděsí. Dokonce se mi zdá, že je dobré mít v demokracii kromě práv i povinnosti. Australanům, jak se zdá, to přijde normální.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
