Iva Pekárková: Financoval genocidu
Bylo to velké překvapení: finančník Félicien Kabuga, který stál za genocidou Tutsiů ve Rwandě v roce 1994, byl konečně dopaden.
Skrýval se pod falešnou identitou poblíž Paříže, a přestože na jeho hlavu byla vypsána odměna 5 milionů amerických dolarů, dařilo se mu unikat před spravedlností po celých 25 let.
Čtěte také
Nebudu se tu zabývat úvahami, jestli mu jeho zatčení nepřineslo spíš než co jiného úlevu: nemusí se dál skrývat, a přestože má na svědomí nějakých 800 tisíc životů, on sám trest smrti nedostane. Nebudu ani přemítat, jaký smysl má trestat starce nad hrobem - Kabugovi je 84. Rwanďané, jak se zdá, jeho dopadení uvítali, a tak ho vítám i já.
Víc mě zajímá způsob, jakým se Kabugovi podařilo genocidu vyvolat. Bylo to prosté: investoval do toho peníze. Jeho peníze zajistily výcvik a výzbroj milice Interahamwe. Díky jeho penězům bylo do země dovezeno půl milionu mačet. A – to bylo snad ještě významnější – jeho peníze financovaly rozsáhlou nenávistnou propagandu zaměřenou proti Tutsiům. A také umírněným Hutuům, kteří odmítali Tutsie nenávidět, podle vzoru kdo nejde s námi, jde proti nám.
Přišla o celou rodinu
Dobře se pamatuju na dobu, kdy ve Rwandě probíhala „stodenní genocida“. Sledovala jsem to z Ameriky, kde nám média celou věc prezentovala jen jako další z „problémů“, kterých je Afrika plná, jako další tribální nedorozumění v zemičce, o které většina z nás věděla snad jen to, že se v ní nachází několik volně žijících gorilích tlup.
Čtěte také
Počet mrtvých narůstal výrazně rychleji, než bylo při běžných tribálních nedorozuměních zvykem, a ano, snad za tím vším stál nějaký chlápek, ale většinu z nás to nezajímalo. Celý „incident“, chcete-li mu tak říkat, proběhl tak rychle, že svět ani nestačil zareagovat. Bill Clinton, který byl tehdy americký prezident, později trpce litoval, že situaci ve Rwandě neřešil vojenskou intervencí.
Když bylo po všem, snažili se Rwanďané, kteří dosud zůstali naživu, pochopit, co se vlastně stalo. Řada z nich emigrovala, protože ve své zemi už nedovedli žít. Jednou jsem v taxíku v Londýně vezla Rwanďanku, která mi řekla, že musela svou vlast opustit, protože zůstala sama: při genocidě přišla o příbuzné.
„Ty jsi… Tutsi?“ zeptala jsem se, celá roztřesená. „Všechny ti zabili?“
„Ne,“ zněla odpověď. „Jsem Hutu. A musela jsem se dívat, jak všichni muži z mé rodiny přišli o rozum a začali vraždit. Jsou naživu, pravděpodobně. Ale pro mě zemřeli.“
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.