Iva Pekárková: Jste čistí?

5. květen 2020

Cesta vlakem a dvěma linkami metra přes celý Londýn byla zničující. Měla jsem na hubě masku, kterou mi opatřil K.

Byl to respirátor nové generace, tak fikaně udělaný, že filtruje vzduch oběma směry, takže by se člověk neměl virem ani nakazit, je-li dosud zdravý, ani ho trousit kolem sebe, je-li nemocný. 

Čtěte také

Měl jen jednu nevýhodu: nedalo se v něm dýchat. Poloudušená nikoli nemocí, ale ochranou před ní, jsem vnímala poněkud psychedelicky neustále opakované hlášení, že pokud nemáme na práci něco moc moc důležitého, měli bychom zůstat doma a zachraňovat životy.

Měla jsem ale něco důležitého na práci. Nutně mě potřeboval Andy.

Radnice, kde sídlí sociálka, byla zavřená, a tak mě Andy musel vpustit dovnitř zadní brankou. Odvedl si mě do ztichlé kanceláře

„Máme tu naprosté soukromí,“ ujistil mě. „Jsme tu jen my dva.“

Zdálo se, že ho to potěšilo. Sundal si sako.

Čtěte také

„Poslechni, Andy,“ zamumlala jsem přes masku a stáhla jsem si svetr. „Myslíš, že jsi čistý? Já jen, že…“

„Naprosto!“ řekl Andy. „Dávám si celou dobu velký pozor. Opatrnějšího člověka, než jsem já, aby pohledal.“

„A myslíš, že bychom mohli…? Jako… chápeš? Ale jen jestli jsi zaručeně zdravý. Přítel by mi nikdy neodpustil, kdybych…“

Andy se zodpovědně zamračil. „Já bych taky nechtěl nakazit manželku. Ale pokud ty říkáš…“

„Já jsem stoprocentně v pořádku! Víš, jak dlouho už jsem nic takovýho…“

Iva Pekárková

„Výborně!“ vyrazil ze sebe Andy. „Jdem na to bez ochrany! To je mnohem lepší!“

Spiklenecky jsme se na sebe usmáli a vrhli jsme se na to. Museli jsme se probrat haldou dokumentů a zatelefonovat několika lidem.

Tlumočila jsem pro Andyho u případu týraného dítěte. A to se v masce, jakou jsem měla na hubě, dost dobře dělat nedá.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně

Spustit audio