Iva Pekárková: Brexit z hospody rovnou do chudoby

4. únor 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Brexit

V lidových hospůdkách v naší čtvrti se už pár týdnů zapíjí brexit.

Nedělám si iluze, že náladu ve společnosti je možné měřit v pintách guinnessů či pale ale, které protečou tesknými hrdly místních ochmelků, následovány povzdechem a větou: „To jsme to zase po—.“

Čtěte také

Ale pokud se z toho dá přece jen něco usuzovat, pak celá naše čtvrť truchlí, že Británie už nemůže být v Evropské unii. Před necelými čtyřmi lety tu hlasovalo pro odchod z Unie kolem 40 % voličů. Kam se poděli, to se neví.

Zatím se mi nikdo z místních nepřiznal, že by snad i on byl mezi nimi. O to víc si všichni sypou popel na hlavu – ne za sebe, ale za svůj národ a stát. Bojí se, že bez členství v EU bude všechno milionkrát dražší, lidé přijdou o práci u zahraničních firem a naopak v Británii nebude dost pracovníků ochotných vykonávat náročná a nedobře placená zaměstnání, jako třeba péči o staré a nemohoucí.

Jen oči pro pláč a konzerva fazolí

Čtěte také

Ian si ještě před rokem – samozřejmě napůl v legraci – pochvaloval, že globální oteplování ve spojení s nekontrolovanou migrací vrátí Británii dávno ztracený status impéria: na severu budou ležet metry sněhu, na jihu porostou kokosové palmy a všude budou lidi ze všech zemí.

Dnes tvrdí, že Anglii zbyly jen oči pro pláč a konzerva fazolí v tomatě. Bez členství v EU odjedou britské ostrovy o několik set mil dál do Atlantiku. A veškeré evropské dobroty – exotické sýry, kořeněné klobásy, pivo a víno z dovozu, dokonce i laciná dovolená ve Španělsku – to všechno zůstane jen vzpomínkou. Osamělí a zchudlí Angličané si tenhle luxus už nebudou moct dovolit.

Na umírněného Angličana to Ian líčí až příliš dramaticky. Ale obávám se, že se mnohé z jeho předpovědí vyplní.

Iva Pekárková

Ian popíjí Heineken, aby si honem ještě užil, než dojdou zásoby. A po pátém nebo sedmém pivu povolí pásek a mírně popustí kalhoty. Ne, neukáže nám holou řiť, to ne. Jen tvrdí, že by ji – v proslulém gestu nazvaném „měsíčnění“ – rád ukázal všem lidem i politikům, kteří Anglii dostali tam, co je dnes.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně

Spustit audio

Více z pořadu