I mentálně postižení mají svou důstojnost, říká předseda spolku Děti úplňku Petr Třešňák

Věra se narodila ještě před rokem 1989 a její máma se o ni rozhodla pečovat a nedat ji do ústavu, jak tehdy bylo běžné.

Čtěte také

Petr Třešňák: Vážné zdravotní postižení funguje jako trauma a může skončit posttraumatickou poruchou

„Ale zhruba v pubertě se u dcery rozvinulo něco, čemu říkáme chování náročné na péči. Současná věda už ví, že právě tak se projevují ti, kteří nedokážou komunikovat běžným způsobem,“ popisuje Třešňák. 

„Takové dítě nechce zlobit nebo něco svévolně ničit, ale protože nemůže mluvit a potřebujeme něco vyjádřit – navíc je frustrované, protože mu svět nerozumí –, může se rozvinout chování, které je okolím považované za náročné,“ vysvětluje předseda spolku Děti úplňku. 

Zemřela v síťovém lůžku

Nakonec se Věra dostala na psychiatrii do Bohnic, ale protože se její chování dál zhoršovalo, dostávala stále větší množství léků.

Čtěte také

Diagnóza autismus je pro rodiče nejdřív šok, brzy ale zjistí, že jejich dítě není jen diagnóza, popisuje psycholožka Thorová

„Až nakonec skončila v síťovém lůžku. Ani tehdy se její stav nezlepšil, naopak byla až nepříčetná. Její stav měl logiku, protože k tomu všemu trpěla i těžkou hyperaktivitou. A když se nemohla hýbat, začala pojídat vlastní výkaly. Těmi se pak, nešťastnou náhodou na Velký pátek roku 2006, udusila,“ popisuje Třešňák. 

Paní Musilová soud s léčebnou nakonec prohrála. „Myslím, že proto, že znalecké posudky stavu Věry a v duchu dobové psychiatrie tématu nerozuměly tak, jak mu rozumíme dnes.“ 

„Během asi pěti dalších výnosů různých soudních instancí jednou zaznělo zdůvodnění – a bylo to u Městského soudu v Praze –, které říkalo, že se důstojnost těchto lidí nachází v jiné úrovni. Proto musí být omezováni v pohybu.“ 

Čtěte také

I díky dokumentu Děti úplňku lidé vědí, že autismus není jen Rain Man, říká Petr Třešňák

„Když jsem si to přečetl, přišlo mi to divné. Ještě ze školy si pamatuji, že máme v Ústavě ČR napsáno něco o tom, že důstojnost máme všichni stejnou. Proto jsem začal pátrat, jestli je důstojnost lidí s mentálním postižením v jiné úrovni. A došel jsem k závěru, že není.“ 

„Jen u důstojnosti kohokoli, kdo potřebuje společenskou solidaritu k tomu, aby mohl žít normálním životem, musíme dobře promýšlet, jak jeho důstojnost naplnit. A právě to naplnění, zajištění důstojnosti u Věry Musilové selhalo a selhává u podobných lidí dodnes,“ uvažuje.

A dodává: „Já se tou knihou vlastně snažím říct, že důstojnost mají i oni,“ zdůrazňuje. 

Víc si poslechněte v rozhovoru Petra Viziny s Petrem Třešňákem v audiozáznamu.