Hudební rebelové: Gill Scott-Heron celý život odmítal označení „kmotr rapu“, přesto je tak vnímán
Gil Scott-Heron byl angažovaným bojovníkem za lidská práva, kritikem apartheidu i zbrojení. Ale také bohémem, kterého závislosti přivedly do vězení a k HIV pozitivitě. Ve speciálu Portrétů o hudebních rebelech o něm hovoří publicista Karel Veselý.
Scott-Heron (1949-2011) pomohl položit základy rapu tím, že deklamoval politickou poezii podbarvenou jednoduchými rytmy. Typickým příkladem je píseň ze 70. let The Revolution Will Not Be Televised. V mnoha jiných hudbou doprovázených básních, které vznikly ve spolupráci s klávesistou a flétnistou Brianem Jacksonem, je patrný vliv soulu, funky a jazzu.
To je i případ skladby The Bottle z počátku 70. let, která se stala hitem v newyorských klubech, později také v rozhlasových stanicích, a nakonec se stala jednou z jeho nejoblíbenějších písní. Sám Scott-Heron přízvisko kmotr rapu vytrvale odmítal. Často byl citován jeho výrok, že „rap je něco, co je zaměřeno na děti. Mám děti, takže to poslouchám. Ale neřekl bych, že je to určeno pro mě.“
Hudební kritika vysoce vyzdvihovala mluvený styl Scotta-Herona a sarkastickou kritiku politiky a masmédií kvůli rasismu. Cestu hip hopu připravil Gil Scott-Heron i tím, že ve svých textech dlouhodobě žádal sociální spravedlnost pro Afroameričany, neustále popisoval každodenní realitu černošského života v USA a upozorňoval na politické problémy.
K jeho tématům ale patřila i povrchnost masového konzumu a nezájem bílých Američanů o zhoršující se životní podmínky obyvatel vyloučených lokalit. Negativně se vyjadřoval i k pokrytectví černošských revolucionářů.
Americké rappery 21. století kritizoval za to, že vyměnili sociálně kritické texty za více nebo méně trapnou pózu výtržníků, pro které je důležitý zlatý řetěz kolem krku, drahé auto a „bílá holka“.
Ve svých textech už podle Scotta-Herona nedávali najevo hrdost na barvu své kůže, ale oslavovali jen to, že jim samotným se podařilo vydělat dostatek peněz. „Z výrazného poselství sociální revoluce se tak stal jen produkt,“ říká publicista Karel Veselý.
Nemalou část svého života bojoval také se závislostí na kokainu, která ho dovedla i do vězení. V rozhovoru z roku 2008 s New York magazine se přiznal, že roky žije s HIV, ale nadále pokračoval v tvorbě i vystupování. Poslední album z roku 2010 bylo kritikou přijato mimořádně příznivě. Jeho dědictví se stalo předmětem řady soudních sporů mezi jeho potomky.
Poslechněte si celé Portréty!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
