Hledání ministra

28. červenec 2003

Najít vhodného ministra spravedlnosti není jednoduché, protože člověk pro tuto funkci by měl současně splňovat několik podmínek. Měl by být odborně zdatný, požívat respektu u kolegů právníků, měl by být angažován ve straně, která ho do této politické funkce navrhuje, anebo být touto stranou alespoň respektován a konečně by to neměl být člověk, který řídí automobil pod vlivem alkoholu. Tu poslední podmínku nesplňoval advokát Vladimír Papež.

Kandidatury na ministerské křeslo se nakonec vzdal, nicméně jeho komentář k tomuto rozhodnutí je zvláštní. Místo aby uznal, že jeho důvěryhodnost je zpochybněna porušením zákona, podivuje se nad tím, že jeho delikt vešel ve známost. Necítí se obětí vlastního pochybení, nýbrž obětí mediální kampaně. Jednání o přestupku bylo prý neveřejné, vůbec jsme se neměli dozvědět, že řídil a havaroval opilý. Novináři se podle pana Papeže měli zajímat o to, co míní jako ministr profesionálně řešit, nikoli propírat údajně nejbanálnější otázky jeho života.

Alkohol za volantem ovšem není zrovna banalitou, podobně jako pokus takovou okolnost utajit. Ptát se někoho, jak míní řídit resort spravedlnosti, je bezpředmětné, pokud dotyčný neví, jak se má řídit automobil. O čem by se možná diskutovat dalo, je informace bulvárního tisku o jeho návštěvách českobudějovických nevěstinců. Ty podle pana Papeže souvisely s výkonem jeho advokátní praxe. Již v antickém Řecku byl jistý filosof tázán, proč chodí na nečistá místa, a ten dokonale odzbrojil své kritiky výrokem, že slunce svítí i do záchodků, aniž by se poskvrnilo.

Škoda té autonehody pod vlivem alkoholu. Advokát Papež by mohl úspěšně rozvést výrok klasika slibem, že jako slunce vstoupí také na ministerstvo spravedlnosti. To by se líbilo.

autor: iho
Spustit audio