Před sedmdesáti lety se v komunistickém Československu konalo sčítání lidu. Vyplynulo, že tři čtvrtiny obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi, mnozí asi formálně.
Člověk nedovede domyslet převratné události v ten okamžik, kdy se stanou, ale až zpětně, říká spisovatelka Eva Kantůrková.
Historik umění s fenomenální pamětí, který dopodrobna znal Národní divadlo i tu nejzapadlejší kapličku na Vysočině.
Muž, který nacistům tak ležel v žaludku, že ho s dalšími významnými představiteli poslali do koncentračního tábora.
„Nakonec jsem se přiznal. Sám ani nevím, co jsem všechno řekl,“ vzpomínal po letech Miloslav Čapek na brutální výslechové metody Státní bezpečnosti.
Prý to byl jeden z mála mužů, kteří dokázali odporovat v diskusi Hitlerovi. Však by se jejich vztah dal podle svědků nazvat nanejvýš korektně zdvořilým, ne-li chladným.
„Jeden národ! Jeden vůdce! Jeden společný cíl!“ Tak hřímal 11. prosince 1938 na předvolebním projevu v Bratislavě předseda slovenské vlády Jozef Tiso.
Jan Žižka, který žil ve 14. století je osobností, která málokoho nechává chladným. Na straně jedné obdivovatelé, na straně druhé kritici.
Ještě na jaře 1968 byl Dušan Havlíček novinářem na volné noze. Pak přišel květen a s ním nabídka. Havlíček se měl ujmout vedení oddělení tisku, rozhlasu a televize.
