Nevěřil kolchozům ani komunistům. Jindřich Nermuť se stal českým sedlákem mezi protinožci

24. únor 2022

Mezi demokratickými poslanci, kteří po únoru 1948 utíkali z Československa, byl i lidovecký odborník na zemědělství a velký oponent komunistických snů o kolektivizaci Jindřich Nermuť. Příběh politika, který řadu let žil doslova na konci světa, v Tasmánii, připomene v pořadu Portréty historik Michal Pehr.

Lidé, kteří po únoru 1948 odcházeli z Československa, mířili nejčastěji do Bavorska. Ne proto, aby tam zůstali. Válkou poničené Německo nenabízelo mnoho příležitostí, řada exulantů měla v živé paměti i nedávnou nacistickou perzekuci – a nejeden z utečenců se obával dalšího válečného konfliktu mezi Západem a Východem.

Čtěte také

Snem každého exulanta bylo dostat se do USA. Nebylo to snadné, kvóty pro počty přistěhovalců byly předem dané. I tak vznikla do roku 1960 v USA nejpočetnější česká a slovenská exilová komunita, čítala na 15 tisíc lidí. A kdo získal pomyslné „stříbro“? Poněkud překvapivě Austrálie, kam odešlo na 12 tisíc Čechů nebo Slováků.

Pro Austrálii se v roce 1949 rozhodl i bývalý lidovecký poslanec Jindřich Nermuť (1917-1990). V krátkém období kulhající poválečné demokracie zastupoval v Národním shromáždění zemědělce z lidové strany, sám byl ostatně sedlákem a práci na rodové usedlosti nevzdal ani poté, co usedl do poslaneckých lavic.

Nermuť byl vytrvalým ostrým kritikem komunistických zemědělských programů. Velmi prozřetelně za nimi tušil snahu okrást zemědělce o jejich půdu a podle sovětského vzoru je nahnat do družstev.

Stavba přístavních doků

Vrcholem Nermuťova odporu bylo organizování protestního shromáždění zemědělců na Kunětické hoře, kam dorazilo na 50 tisíc účastníků. Nepřekvapí, že ještě poslední únorový den roku 1948 Nermuť přes Šumavu utekl do Bavorska a po krátkém pobytu v Lucembursku odjel s rodinou v listopadu 1949 z Itálie lodí do Austrálie.

Čtěte také

Představa Nermutě coby politikařícího exulanta ale neodpovídá pravdě. Byl to člověk zvyklý pracovat; v Austrálii nejprve pomáhal jako dělník při zalesňování a později si vybudoval úspěšnou firmu, specializující se na stavbu přístavních doků. Pilně přitom psal do českých novin ve světě, i po letech byl vnímán jako velký vlastenec.

Tomu odpovídá, že do Československa přiletěl ještě v listopadu 1989 a zůstal ve staré vlasti asi měsíc. Před Vánocemi odletěl domů a hned si koupil letenku na březen 1990, kdy se chtěl vrátit do Prahy a pomoci s organizací prvních svobodných voleb.

Nebylo mu to dopřáno. Zemřel 1. března 1990 v Launcestonu na Tasmánii na zápal plic.

Příběh zapomenutého odpůrce komunistické totality připomene historik Michal Pehr, který se dlouhodobě specializuje na lidoveckou politiku v letech 1945 až 1948.

autor: David Hertl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.