Před sto lety vznikla Velká Praha. Přes noc v Československu přibyly statisíce Pražanů

Vnější obce postupně dorůstaly hranicím Prahy a o připojení mnohdy stály, některé se však spojení s centrem bránily, a to zejména kvůli méně výhodným daňovým podmínkám – byly to například Vinohrady, svého času jedno z největších měst v Čechách.

Čtěte také

Rok 1945: Bomby na Prahu. Hlavní město terčem spojeneckého bombardování

Části jako Vinohrady nebo Žižkov sice funkčně Prahu rozšiřovaly, fakticky jejím rozšířením nebyly, upozorňuje kunsthistorik Richard Biegel.

Úvahy o definitivním velkém rozšíření se tak ve skutečnost proměnily až po vzniku Československa. Návrh byl předložen hned v listopadu 1918, ke schválení příslušných zákonů se nicméně přistoupilo teprve o dva roky později a v platnost vstoupily až k prvnímu lednu 1922. Nový městský celek spolkl přes 17 tisíc hektarů a ze dne na den přibyly v zemi stovky tisíc Pražanů, původních obyvatel 37 samostatných sídelních útvarů.

Čtěte také

Péče o památky za socialismu aneb Jak stranovláda opravila zlatou kapličku

Postupný zrod, přestavba nebo doplňování města pokračovalo podle jednotného plánu, ale po částech, přičemž brána v potaz byla všechna specifika jednotlivých částí. Některé vznikaly prakticky na zelené louce (Dejvice), jiné se proměňovaly z industriálních čtvrtí v rezidenční (Holešovice).

Významným vizionářem proměny města jako jednotného celku byl Max Urban, který ještě před rokem 1918 vytvořil návrh své ideální velké Prahy. Po vzniku Československa se pak stal sekretářem Státní regulační komise pro hlavní město Prahu, kde působil až do 50. let.

„To znamená, že ten, kdo tu vizi dokázal nakreslit, tak trošku střežil to, aby ta Praha jako celek vizi měla,“ uzavírá Richard Biegel.