Dobrá nálada Václava Klause a dobrá reklama Viktora Koženého
17. února 1992 začalo předkolo první vlny kupónové privatizace na celém území tehdejšího Československa. V této první fázi mohli držitelé převratné novinky – investičních kupónů – své body svěřit investičním fondům, které se jim měly postarat o dobrou správu a výnos z dosavadního státního majetku. Teď se měl přesunout do rukou občanů.
Za myšlenkové otce kupónové privatizace jsou všeobecně považování ekonomové Dušan Tříska a Tomáš Ježek, ale politicky tento fenomén nejvíc vytěžil Václav Klaus a ODS – kupónová knížka s podpisem ministra financí v předvolební kampani nepochybně zapůsobila.
Čtěte také
V rozhlasovém archivu se mimochodem nachází unikátní rozhovor s Václavem Klausem z května 1991, kdy měl ministr zvláštní důvod ke spokojenosti.
V rozhovoru s redaktorkou Libuší Šnekovou – v té době redaktorka sestavila z pravidelných rozhovorů s Klausem knížku Nemám rád katastrofické scénáře –, totiž Klaus měl v ruce první grafický návrh kupónové knížky.
Na rozhlasových vlnách, stejně jako na stránkách novin a v televizi se už od léta 1990 objevovaly úvahy a diskuse o tom, co od nové formy privatizace čekat a na co si dát pozor.
Jako odpůrce kupónové privatizace se už v létě 1990 v parlamentu projevil Miloš Zeman, který v té době sázel spíš na pomalejší privatizaci se zapojením zaměstnaneckých akcií, byť ve finále „kupónovku“ zcela neodmítal.
Investiční fondy a Viktor Kožený
V době, kdy se jednalo o odložení celého procesu kvůli příliš krátké časové lhůtě pro podávání privatizačních projektů u jednotlivých podniků, se také odehrála důležitá schůzka mezi Václavem Klausem a Tomášem Ježkem.
Čtěte také
Bylo to v listopadu 1991 a jejím výsledkem bylo odložení kupónové privatizace. Klaus toto rozhodnutí zjevně těžce nesl, a dokonce si veřejně postěžoval na Ježkovu nedisciplinovanost.
Český ministr pro privatizaci totiž v polovině listopadu 1991 poskytl rozhovor francouzskému listu Libération, ve kterém se netajil problémy okolo celé akce.
Přitom zájem občanů o účast v kupónové privatizaci nějakou dobu skomíral, než se právě na přelomu let 1991–1992 objevily na scéně investiční fondy – vzniklo jich tehdy několik set! – a jmenovitě Kožený se svými Harvardskými fondy spustil doslova barnumskou reklamu na „jistotu desetinásobku“.
Místo seriózní účasti na správě majetku, která s sebou kromě možnosti zisku nesla i jistou odpovědnost a povinnosti, si tak řada občanů začala kupónovou privatizaci plést s jakousi státní loterií, do které navíc lze nastoupit bez rizika.
Kdo by ovšem čekal kdovíjak třeskuté záznamy právě s Koženým, nedočkal by se. V pouhých dvou záznamech, které se mi podařilo s Viktorem Koženým objevit, je vlastně zajímavý hlavně ten první z podzimu 1991, ještě před spuštěním kampaně.
Moderátor se tehdy ptal přítomných zástupců investičních fondů, jak že lze v této branží poznat solidního správce majetku budoucích drobných investorů. Kožený odpověděl sice zaobaleně, ale smysl sdělení byl tento: Podle toho, že má dobrou a všudypřítomnou reklamu. Byl to poučný, varující, ale velmi nenápadný signál.
Celý pořad najdete v audiozáznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
