Herectví je už část mé osobnosti – a já ho miluji, přiznává herečka Haváčová
Sarah Haváčová působí na několika pražských divadelních scénách, ale herecký koncert předvádí v monodramatu Alma Rosé o rakouské židovské houslistce, která zahynula v Osvětimi. Za covidu pomáhala v nemocnici, pracovala například i v sirotčinci v Tanzanii. „Když se ohlédnu zpět, tak už vidím, že jsem trošku něco ušla a mám se o co opřít. Ano, snažím se žít,“ říká v pořadu Hovory.
„Na náhody nevěřím, myslím, že neexistují a že nějaké to ,vedení‘ každý člověk v jádru má, ale zároveň vnímám, že máme svobodnou vůli, co se týče rozhodování.“
Pochází z Vyškova, kde se přihlásila do dramatického kroužku a kde pak navštěvovala i amatérská uskupení.
„Přirozeně mě to přivedlo na JAMU v Brně, na činoherní obor k Ivu Krobotovi. Potom do Ostravy do Divadla Petra Bezruče, kam jsem nastoupila do angažmá na tři roky a teď už šest let působím v Praze.“
„Měla jsem možnost nastoupit i v angažmá, ale rozhodla jsem se pro takzvanou volnou nohu, která přináší velkou míru svobody, zároveň zodpovědnosti. Také velké rozechvění, protože ne vždy člověk ví, co ho čeká v následujícím roce nebo půlroce,“ přiznává.
Kdyby jí ale na JAMU nepřijali, kdoví, kde by dnes byla. „Protože jsem neměla v sobě ten totální drive: herectví, nebo nic. Dnes už je herectví část mé osobnosti. To mi už nikdo neodpáře – a toto povolání, poslání miluji,“ uzavírá.
Celé Hovory Evy Hůlkové najdete v audiozáznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
