Jídlo našich předků by nám nechutnalo. Ani chuť masa nebo obilí dnes není stejná, tvrdí historička

„Jídlo se dnes opět stává prostředkem jen k tomu, abychom neměli hlad, stejně jako tomu bylo dříve. Pokud chceme, můžeme ale najít zážitek v restauracích, nebo i doma,“ poukazuje Korbelářová na současný trend uspěchaného stravování.

Čtěte také

Gastronomie je zastavárna prožitků a příběhů psaných lidmi. Nemá rodný list, gender ani hranice, říká Roman Vaněk

Mladí lidé podle ní ztrácejí ochotu se jídlu věnovat, v klidu si k němu sednout a například se k nedělnímu obědu převléct a upravit. Považují to za zbytečné.

Přitom je dnes jídlo také součástí prezentace na sociálních sítích. Lidé jej často sdílejí na různých platformách, což vyvolává otázku, zda jde o skutečnou interakci.

„O společenské komunikaci to je ve chvíli, kdy sdělujeme ještě něco k tomu: ‚Chutnalo mi to, běž tam, připrav si to, tohle v žádném případě nedoporučuji‘ a podobně. Někdy to může přerůst v to, že se chceme trochu povýšit, pochlubit, co jsme kde ochutnali,“ vysvětluje děkanka Filozoficko-přírodovědecké fakulty v Opavě.

Chutě minulosti

Se svým týmem Korbelářová rekonstruuje starodávné recepty: „Snažíme se se znalostí prostředí, zásobování a mentality uvažovat, jak mohlo jídlo vypadat.“

Některé recepty často vyžadují specifické suroviny. Ty podle Korbelářové není těžké sehnat, ale je potřeba si uvědomit, že jsou jiné, než bývaly.

Čtěte také

Jednozrnka je prapůvodní druh pšenice. Oproti té běžné má vyšší nutriční hodnotu

„Máme jiná plemena, jinak pěstované obilí. Jsou to nové odrůdy, vyšlechtěné za nějakým účelem. Maso také chutná jinak s výjimkou zvěřiny. Surovinově se přiblížit není problém, ale musíme si uvědomit, že to není originál,“ vysvětluje.

Doplňuje, že rozdíly ve stravování byly také mezi venkovem a šlechtickými, měšťanskými rodinami: „Na venkově se jedlo to, co se vypěstovalo. Jen na události jako na svatbu se koupilo hovězí, které se udělalo s křenovou omáčkou.“

„Šlechta nejedla deset chodů, jak to ukazují ve filmech. Stravovali se formou švédských stolů,“ poukazuje expertka. A i díky dochovaným brněním víme, že příslušníci šlechty byli relativně štíhlí.

Mnoho starých pokrmů z chudších rodin, které se vařily až do poloviny 20. století, by nám dnes možná ani nechutnalo, dodává Korbelářová. Podle ní by nás mohlo i zarazit tehdy běžné koření v pokrmech jako hřebíček nebo skořice – chutě, které si dnes spojujeme spíše se sladkým.

Poslechněte si celý rozhovor.