Jídlo našich předků by nám nechutnalo. Ani chuť masa nebo obilí dnes není stejná, tvrdí historička
Jaká je v Česku kulinární kultura? „Všude na světě je to stejné. Závisí na tom, jestli lidé rádi jedí, mají na to čas a prostředky, ale také na tradicích,“ říká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus specialistka na dějiny raného novověku a na jídlo našich předků Irena Korbelářová ze Slezské univerzity v Opavě. A vysvětluje, jak se proměňovaly stravovací návyky či jak chutnala minulost.
„Jídlo se dnes opět stává prostředkem jen k tomu, abychom neměli hlad, stejně jako tomu bylo dříve. Pokud chceme, můžeme ale najít zážitek v restauracích, nebo i doma,“ poukazuje Korbelářová na současný trend uspěchaného stravování.
Čtěte také
Mladí lidé podle ní ztrácejí ochotu se jídlu věnovat, v klidu si k němu sednout a například se k nedělnímu obědu převléct a upravit. Považují to za zbytečné.
Přitom je dnes jídlo také součástí prezentace na sociálních sítích. Lidé jej často sdílejí na různých platformách, což vyvolává otázku, zda jde o skutečnou interakci.
„O společenské komunikaci to je ve chvíli, kdy sdělujeme ještě něco k tomu: ‚Chutnalo mi to, běž tam, připrav si to, tohle v žádném případě nedoporučuji‘ a podobně. Někdy to může přerůst v to, že se chceme trochu povýšit, pochlubit, co jsme kde ochutnali,“ vysvětluje děkanka Filozoficko-přírodovědecké fakulty v Opavě.
Chutě minulosti
Se svým týmem Korbelářová rekonstruuje starodávné recepty: „Snažíme se se znalostí prostředí, zásobování a mentality uvažovat, jak mohlo jídlo vypadat.“
Některé recepty často vyžadují specifické suroviny. Ty podle Korbelářové není těžké sehnat, ale je potřeba si uvědomit, že jsou jiné, než bývaly.
Čtěte také
„Máme jiná plemena, jinak pěstované obilí. Jsou to nové odrůdy, vyšlechtěné za nějakým účelem. Maso také chutná jinak s výjimkou zvěřiny. Surovinově se přiblížit není problém, ale musíme si uvědomit, že to není originál,“ vysvětluje.
Doplňuje, že rozdíly ve stravování byly také mezi venkovem a šlechtickými, měšťanskými rodinami: „Na venkově se jedlo to, co se vypěstovalo. Jen na události jako na svatbu se koupilo hovězí, které se udělalo s křenovou omáčkou.“
„Šlechta nejedla deset chodů, jak to ukazují ve filmech. Stravovali se formou švédských stolů,“ poukazuje expertka. A i díky dochovaným brněním víme, že příslušníci šlechty byli relativně štíhlí.
Mnoho starých pokrmů z chudších rodin, které se vařily až do poloviny 20. století, by nám dnes možná ani nechutnalo, dodává Korbelářová. Podle ní by nás mohlo i zarazit tehdy běžné koření v pokrmech jako hřebíček nebo skořice – chutě, které si dnes spojujeme spíše se sladkým.
Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Zvěřina je poklad naší kuchyně, který čeká na znovuobjevení
Ochutnala jsem terrinu z divokého králíka a pečenou koroptev. Při jídle mi neustále vrtala hlavou otázka: Proč Češi konzumují zvěřinu tak málo, když představuje jak kvalitní, tak chutnou surovinu?
-
Co se vařilo bezzubým námořníkům a platýs v Hamburku
Tradiční a pro Hamburk přímo ikonickou restauraci Old Commercial Room založil britský rejdař Johann Georg Christian Venzky v roce 1795, takže se jedná o jednu z nejstarších ve městě.
-
Nejstarší vánoční sladkostí není cukroví. Dříve lidé jedli i záviny nebo kompoty ze sušeného ovoce
Perníčky, rohlíčky, vosí hnízda i linecké. Cukroví neodmyslitelně patří k Vánocům. Ale nebylo tomu tak vždy. Nejdříve se podávalo bohatým měšťanům a se Štědrým dnem nemělo dříve příliš společného.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.