Havlův fešácký kriminál a alkoholismus? To je fake news a kydání hnoje, tvrdí Hájek z Knihovny Václava Havla

„Původně jsme kdysi přemýšleli, že vytvoříme webové stránky, kde bychom všechny podobné věci sbírali a k tomu doplňovali informace. Asi nejslavnější je Havlovo ,humanitární bombardování spojené s válkou v Jugoslávii‘. To jsou věci, které se nedají vysvětlit jednoduše,“ přibližuje.

Čtěte také

Jan Fingerland: Přicházení Václava Havla

„Ale nakonec jsme zjistili, že většina lidí, která tyto informace šíří, tak vlastně číst o skutečnosti samotné vlastně ani nepotřebuje. Takže by to bylo bezpředmětné.“

Na odkazu Václava Havla je zajímavé, že podobné fake news se vztahují jen k jeho politické kariéře. „Pokud jde o divadelnictví nebo o uměleckou tvorbu, tak tam nic takového není. Třeba že by třeba byl plagiátorem Samuela Becketta anebo něco podobného. Je to přesně takové české ,kydání hnoje‘,“ soudí.

Až příliš tolerantní

Za největší lidskou slabinu Václava Havla považuje Hájek přílišnou toleranci. „Mně vlastně vždy zaráželo, že ač měl na věci silný názor, tak byl dle mého až příliš tolerantní.“

Čtěte také

Karel Hvížďala: Étos Václava Havla po 35 letech

A pokračuje: „Z dalších věcí, které se mu dnes vyčítají, je, že nebyl schopen založit politickou stranu. Tedy nějakého rázného gesta, za kterým by stál nejen on sám, ale měl i další spoluvěrce. Tedy že ta jeho rozhodnost šla jenom k němu, že už to nešlo dál.“

„Vše ale vysvětlují texty. A možná i rok 1977, kdy si Havel vyzkoušel své vlastní slabiny. Potom už měl pocit, že by nemusel obstát,“ říká Hájek s poukazem na nejnovější publikaci nazvanou Někam jsem to ukryl. Ta se zabývá situací, která se váže k Havlovu prvnímu pobytu ve vězení. 

Václav Havel si myslel, že může se státní mocí hrát hru stejně silnou, jakou je ta moc sama. A podle mne se přepočítal.
Pavel Hájek

„On si totiž myslel, že může se státní mocí hrát hru stejně silnou, jakou je ta moc sama. A podle mne se přepočítal. Napsal totiž prokurátorovi dopis, ve kterém zmiňuje, že už se dál nebude politicky angažovat. Komunistická moc to ale zneužila, dopis zveřejnila a Václava Havla zdiskreditovala.“

Čtěte také

Vize Václava Havla o slušnosti a životu v pravdě se ve společnosti probouzí, věří disident Devátý

„On se pak opravdu velmi trápil. Popisuje to ve poznámkách. My jsme k tomu přidali texty jeho kolegů, například Anička Freimanová zmiňuje, že se to pak pro Havla stalo až faustovské témata procházející celou jeho tvorbou.“

Dlouze se s tímto svým selháním vyrovnával. „Ale velmi svědomitě, upřímně, někdy až sebemrskačsky. Zároveň jeho texty, i přesto, že jde o ryze osobní zkušenost a z jeho pohledu velké selhání, tak je to i jakési jeho pokušení.“ 

Havla lidé ale nečtou

Češi Havla stále často citují, ale o to méně čtou. „Myslím, že to je osud skoro všech spisovatelů, ale u Václava Havla je výhoda v tom, že je velice široce rozkročený. Má texty ryze politické a pak nadčasové, ke kterým se člověk vrací,“ věří Hájek. 

Čtěte také

VLTAVA

Hovory z Lán. Výběr rozhovorů s Václavem Havlem

Havel byl podle Pavla Hájka spíš esejista. „Hlavně ale člověk přemýšlivý, který se obrací k tématům, která jsou stále živá. A neříkám to proto, že pracuji v Knihovně Václava Havla, ale protože si myslím, že mám českou literaturu trošku obsáhlou – a v ní tolik podobných a silných hlasů není,“ uzavírá.

Celý pořad Hovory Petra Viziny najdete v audiozáznamu.