Gruzínský recept

7. květen 2004

Když nechal prezident Adžárie před několika dny vyhodit do vzduchu mosty spojující tuto autonomní oblast s Gruzií, zdál se další ozbrojený konflikt neodvratný. Aslan Abašidze se ale opíral pouze o ozbrojence, občané už byli unaveni jeho čtrnáctiletou diktaturou.

Ruská diplomacie pragmaticky vyhodnotila situaci tak, že než riskantně podpořit místního vládce, bude lepší angažovat se na straně gruzínského prezidenta Saakašviliho. A tak v Batumi místo krve teklo šampaňské. Všichni jsou spokojeni. Prezident Saakašvili plní volební slib sjednotit zemi, Abašidze má zaručenu beztrestnost a může prý, podobně jako Ševarnadze, psát v klidu své paměti. Rusko může podle vyjádření šéfky gruzínské diplomacie počítat s příznivým vývojem vztahů s Gruzií a konečně západním těžařským společnostem nehrozí komplikace při stavbě strategického ropovodu umožňujícího vývoz kaspické ropy.

Gruzínský recept na pacifikaci diktátora, o kterém Saakašvili řekl agentuře Reuters, že byl něco jako mini-Saddám Husajn, asi není receptem univerzálním. Přesto naznačuje, že má smysl se neukvapovat s nasazením armády. Ta totiž vždy způsobuje oběti i mezi civilisty, protivníky, které se nepodaří zlikvidovat, je třeba držet ve věznicích, a v těch se pak vždy najdou jednotlivci, kteří si krátí čas pořizováním pikantních fotografií. Saakašvili se neukvapil, a tak Adžárie nepočítá mrtvé, neslibuje se věrnost odkazu mučedníků a není vězňů, kteří by mohli být ponižováni. Abašidzeho ozbrojenci mají šanci na kariéru v gruzínské armádě a civilisté se těší na demokracii. V dnešním světě preferujícím vojenskou odvetu či preventivní válku zcela nečekané rozuzlení.

autor: iho
Spustit audio

Více z pořadu