František Paleček, velitel, který si zakládal na špatné pověsti

Narodil se v říjnu 1920 v Miličíně, po obecné škole dokončil už jen měšťanku a se základním vzděláním pracoval od poloviny 30. let jako pomocná síla v Praze. Za války se nevyhnul totálnímu nasazení v Německu.

Čtěte také

Dozorci umlátili vězně v korekci, v protokolu uvedli, že se oběsil. Vrahy vedl dozorce Černá Máry

Nové poměry po válce mu umožnily posunout se na pomyslném sociálním žebříčku: stal se z něj mzdový účetní, vstoupil do sociální demokracie v dubnu 1948 do komunistické strany. O rok později byl přijat ke Sboru národní bezpečnosti a už v lednu 1950 se ocitl v táborech na Jáchymovsku. Nejprve jako strážný a eskorta, později jako velitel stráže a v červnu 1951 coby náčelník obávaného lágru Rovnost, největšího na Jáchymovsku, kde si (často nespravedlivé) dlouhé tresty odpykávali převážně političtí vězni.

„Jako velitel jeden z nejlepších. V jeho táboře je velmi dobrá disciplína potrestaných a velmi dobrý pořádek. Ve své funkci je obětavý a nehledí na své osobní pohodlí, je-li zapotřebí vyššího služebního vypětí,“ stálo v jeho posudku z roku 1951.

Řada pochval a vyznamenání

Rubem tohoto hodnocení nadřízených byly zkušenosti vězňů. Náčelníka řečeného Paleček zažili jako mimořádně tvrdého muže, nejčastěji vzpomínali na jeho facky a bití klíči nebo řetízkem. Ještě mnoho let se vypravovalo o jeho „převýchovných“ metodách, kdy nechal vězně odmítající práci dlouhodobě stát na mrazu. O Palečkovu násilí se vyprávěly legendy, k nimž patřilo například i údajné likvidování „vězňů na útěku“.

Čtěte také

Jáchymovské tábory smrti vznikly z nedostatečné prozíravosti demokratů naší první poválečné vlády, upozorňuje historik

Historik Michal Louč ale upozorňuje, že vzpomínky politických vězňů je nutné podrobit kritické analýze. Většina z nich měla informace o Palečkovi z druhé ruky. Záměrné střílení vězňů „na útěku“ nebylo vůbec prokázáno a i případy, které se skutečně odehrály – jako například pokus několika vězňů o útěk systémem šachet – neskončil „rozstřílením“ pěti lidí, jak se tradovalo, ale „jen“ poraněním několika z nich.

„Paleček se stal muklovskou legendou, člověkem, na kterého vzpomíná snad každý vězeň. Ale spousta z nich o něm věděla jen to, co kolovalo v šeptandě,“ říká Michal Louč. Podle něj byl „Paleček“ nejspíš náladovým a nevypočitatelným člověkem, který chtěl, aby se jej vězni báli. Ne vždy k tomu potřeboval násilí, psychicky náročné bylo i jeho pedantství a různé způsoby šikany vězňů. Například až absurdním zkrášlováním pracovního tábora.

Čtěte také

Agent Rys dostal doživotí, z lágru utekl hlavní branou

Z Jáchymovska odešel na vlastní žádost s řadou pochval a vyznamenání v létě 1954 do Prahy, nejprve pracoval v pankrácké věznici, v prosinci 1958 přešel ke Státní bezpečnosti a pracoval u ní až do své smrti.

Ani vyšetřování nezákonností 50. let v době pražského jara jej neohrozilo a až na výjimky zůstala neodhalena jeho pravá totožnost: jméno Albín Dvořák bylo jen pseudonymem. Ironií osudu se tento muž, přezdívaný „Paleček“, jmenoval František Paleček.

Zemřel v květnu 1975 ve věku nedožitých 55 let; několik dní před smrtí byl povýšen do hodnosti plukovníka.

Osobní karta Františka Palečka v Archivu bezpečnostních složek|foto:Archiv bezpečnostních složek